aneb jednadvacetiny.

 

Slaví je dnes Starší. Oslava vypadá tak, že mě ráno navštívila v práci a loupla o korunky na ty bezvadný repráčky k notebooku, co má na koleji. Večer to pak vypadá na nějakou lepší večeři. Anebo možná taky ne, protože dá přednost přátelům. V tom případě to asi dopadne tak, že na trávě modrý sám budu spát.

Je zajímavé, jak se můžou lišit dvě stvoření, zplozená identickým párem rodičů. (Aspoň doufám.) Mladší je naprosto jiné povahy, zaměření, jinak komunikuje, je to šikovná potvůrka, zatímco Starší je trochu flegmatický dobrák. Jen tu psí výšku mají podobnou, i když zbytek rodiny je aspoň průměrný.

Uvažuji o svých jednadvaceti, jestli jsem byl lepší nebo horší, chytřejší nebo hloupější, protřelejší nebo naivnější. Přece jen už je to dost dlouho, ale nezdá se mi, že by mezigenerační rozdíl byl až takový. Určitě jsme měli méně možností, jak se něco dozvědět, někam se dostat nebo něco podniknout. Kdo ale podnikavý byl, ten se nenudil, zatímco dnes se klidně můžete uzívat nudou se světem na dosah prstů, pokud neprojevíte trochu zájmu, fantazie a odvahy. Člověk má přece jen určitou kapacitu toho, co může vnímat a obsáhnout, a je jen otázka nabídky a jeho možností, jestli ji vyplní lepením papírových modelů nebo autostopovým výletem po Státech.

Ať žijí všichni, komu roky zájem, fantazii a odvahu neuberou.