Vypadá to jako vojenský povel, ale doma platí "velím si sám".

Ne, nechystám se ještě na poslední věci člověka, hodlám tu ještě chvíli otravovat. Dnes ale došla řada na přechod z letní na zimní variantu, pokud se autové zahrádky týče (i když počasí žádalo spíš opačný postup) a bylo nutno sundat ze střešních nosičů držáky na kola, aby je mohla nahradit rakev na lyže.

Starší se totiž chovala přesně podle hesla "Das ganze tschechische Volk ist eine Simulantenbande", anóbrž přišla kolem třetí hodiny z plesu, zaskuhrala něco o bolesti v krku, rozložila si peřiny v obýváku před televizí, načež ve čtyři hodiny odpoledne zázračně obživla, zmocnila se klíče od auta a vyrazila s Mladší nabrat kamarády a na noční lyžování. Jo, síla psychiky je obrovsky léčivá.

Po této konverzi vybavení jsem se dnes musel věnovat údržbě dalších dopravních prostředků, protože se pode mnou poslední dobou zadní kolo podezřele vlnilo. Otočil jsem bycikl na řidítka a chvíli přemýšlel, jak dlouho mě ta půlka neprasklých drátů ještě uveze. Protože ale občas někomu neprozřetelně slíbím, že na sebe budu dávat pozor, změknul jsem a dráty vyměnil. Taktéž jsem v předtuše blížících se dlouhých víkendových vyjížděk spravil svoje druhé kolo, už asi tři týdny píchlé.

Došlo i na kratší výlet k Rohatému potoku, kde jsem se chvíli kochal jak postarší dáma v prázdném butiku, pak jsem si vybral jeden pilník, šroubovák a záchodové těsnění a mazal domů.