Někdy se mi zakousne počítač.

Nezakusuje se mi většinou do žádného citlivého místa, to bych řval. Zakousne se sám do sebe. Kouše asi vzteky, že ho nekrmím dostatkem paměti, lepší grafickou kartou nebo že nedostal k vánocům zbrusu nový procesor. Případně že s tímhle modelem disku se už na internetu nemůže vůbec ani ukázat. Počítač je sice rodu mužského, ale někdy se chová hůř než nejvrtošivější žena.

Když se to stává často, vyrazím do krámu, něco mu koupím, vrazím to tam a čekám co udělá. Zpravidla začne protestovat, že tahle barva čipu se už letos nenosí a kdesi cosi a chvíli trvá, než si na novou součástku zvykne. Časem se ale spřátelí a chvíli to pak jede bez problémů.

Pořád je ale lepší, když se vám zakousne počítač, než když se zakousne život. Do toho si nové součástky v krámě nekoupíte.

(To není nic osobního.)