jsem si říkal včera v podvečer,

když mi její projetí předměstí a části centra zabralo víc času než 100 km na její okraj.

Naštěstí jsem jel s dostatečnou rezervou a měl jsem dostatečně zdaleka viditelný cíl – nic menšího než Pražský hrad, takže jsem skoro ani nezabloudil. Pak jsem musel ještě dojet někam, kde bych hlavu složil, to už byl mírný noční provoz a zabloudil jsem už taky jen mírně.

Vyrazil jsem včera na dvoudenní služební cestu, obnášející večeři s V.I.P. a následně celodenní sezení v sále. V.I.P. nedorazila ani na úterní večer, ani na středeční den, ale valná škoda to nebyla. Neseděl jsem pod větrákem a chlebíčky ještě zbyly, i když jsem odcházel, takže se nemůžu pochlubit podobnými zážitky jako Kamilič. Hlavní zážitek je řidičský.

Ač venkovan, mám auto s pražskou poznávací značkou, takže pokud Prahou projížím, žádné ohledy nečekám. Tentokrát se mi zdálo, že na mě jsou fšichni nějak ohleduplněnjší a dokonce když jsem šest metrů před červenou zjistil, že musím do jiného pruhu a zůstal stát naštorc, nigdo na mě netroubil ani nenaznačoval, že bych se měl odebrat někam do stáje. Až mi to přišlo divné.

Docvaklo mi to až za Prahou. Služebák má poznávací značku venkovskou!