Nutně potřebuji, okamžitě.

Neřeknu vám proč, ale do zítra je musím mít. Není to pro brhlíka na trenýrky, ani nemají naše myši volby. Ale jsem bez nich naprosto společensky vyřízený. Bez osmi centimetrů modré látky jsem jak major bez zahrádky, co se tak stane pouhým podporučíkem. Jak arcibiskup bez arci, jak nadlesní bez nad, jak viceprezident bez… prezidenta.

Zatím jsem je sháněl jen velmi laxně, ale zítra už je musím mít! V neděli jsem byl u Rohatého potoka, kde prý mají všechno, ale odešel jsem jen s tříkilovým kladivem a deseti vratovými šrouby. Pak jsem prohledal všechny vlastnoručně upletené pomlázky, archivované ve skříních pro případ, že by některý rok včas nevyrašily vrby. Všude jen červené, žluté a zelené pentle! Odpoledne jsem prošmejdil místní SuperHyper, ale odnesl jsem si jen med proti rýmičce, nic modrého! Měli tam sice třeba několik stanů ve velmi hezkých odstínech, ale nastřihnutého tropika by byla jistě škoda.

Pak jsem zabrousil do Batě, že snad podporují módní trendy a budou mít modré tkaničky. Zase nic. Ani ve vedlejším Zverimexu neměli modré obojky a papoušky jen v barvě zelené a žluté, opice hnědé.

Vidím, že snad v zoufalství budu muset vztáhnout ruku na své oblíbené šmolkové trenky. Nebo rozstříhat stuhu na medaili, jediné, kterou jsem kdy v životě vyhrál. Jestli se nestane zázrak a vichřice mi nepřivane třeba kus vlajky ptákostrany.