protože jsem přišel domů už ve tři čtvrtě na čtyři.

Ráno mě potěšila Brandejsová, když kromě své standardní dávky přinesla osm centimetrů modré látky. Tomu říkám čtenářka! Pak jsem ještě zjistil, že jsem v castingu na nový seriál. Bohužel, tím dnešní klady v podstatě skončily.

Zítra první jarní den, a chumelí se rychle a zběsile. V televizi běží cosi a je tam černoch, který se jmenuje Boris. Paroubek vydal knihu (samozřejmě o sobě), která váží čtyři kila. Jedno neštěstí za druhým.

A k tomu mi není nijak valně. Dílem kvůli rýmičce, dílem kvůli Neznámé. Marně přemýšlím, kdo a proč.

Ponižovat někoho záměrně je to poslední, co bych chtěl dělat. Nezáměrně se to jistě může stát, třeba úplně nevědomky, ale nenacházím ani žádný smysluplný náznak toho, co by se snad mělo stát. A už vůbec ne v souvislosti s rýmovačkou, která navíc moje sotva z poloviny. Snad je to jen nějaký špatný vtip.