Nestačil rum, teď mi chtějí vzít pomazánkové máslo!

Bruselší úředníci nám zakázali říkat pomazánkovému máslu máslo, protože je v něm málo másla. Stejně jako že prý v rumu je málo rumu, ne-li vůbec žádný.

Že je v rumu dost rumu, to se dá dokázat poměrně jednoduchým pokusem, na který je třeba zrovna dnešní páteční večer jako stvořený. S máslem se to dokazuje hůř. Navíc vykazuje určitý deficit. Třeba jsem ještě nepotkal nikoho, kdo by měl pomazánkové máslo na hlavě. Po žádné klouzačce jsem nikdy nejel jak po pomazánkovém másle.

Ale určitě tam je, a velmi chutné. Prvně jsem se s ním setkal, když jsem odjížděl na praxi do města automobilů a moje starostlivá maminka mi ho zabalila do uzlíčku se slovy "Rowdíku, to je novinka! Hezky ho papej, ať jsi silný chlapec!" No, tak to se povedlo.

Tehdy to bylo pomazánkové máslo z choceňské mlékárny, která ho snad začala vyrábět jako první v republice, takže bylo i nejlepší. A pro mě nejlepší dodnes zůstává, a není to jen proto, že jsem od toho podniku bydlel jen pár set metrů daleko.

Pravda, vytahovat se s novinkou před kolegy ze zaostalejších oblastí, kam nový produkt ještě nedoratzil, bylo házení perel sviním, protože jsem pak musel poslouchat narážky jako "No Rowdy, a kdy přivezeš pomazánkové sádlo?" a podobně, ale nic jsem si z nich nedělal. Prostě láska na první … líznutí.

A trvá dodnes.