Dneska budu trochu žalovat.

Práce na zahradě, to není nic pro mne. Ještě se tak hrdinně poprat s trávou nebo něco přerýt, ale zahradní architektura není moje parketa. Přesto si myslím, že poznám, když něco není v pořádku.

Berka občas propadne nakupovací mánii a bohužel má kamarádky, co ji v tom podporují. A tak nám na zahradě neustále něco přibývá. Pokud by se ty nové přírůstky měly uchytit, asi bychom se v tom pralese už těžko hledali. Naštěstí si většina z nich po druhém až třetím přesazení řekne, že tenhle kočovnej život nemá zapotřebí, a odejde do věčných lovišť, poslouží na ohništi k opékání buřtů.

V sobotu jsem vyrazil objet si svých prvních jarních sto kiláčků do povodí řeky Mrdliny, a po návratu co nevidím? Nová smuteční vrba, zasazená metr od zdi stodoly a čtyřicet centimetrů od sousedova kurníku.

Už jsem vzdal vysvětlování, že zasadit modřín půl metru od plotu a od brány je nesmysl a smrk metr od slepičárny tuto jednou zajisté vyvrátí, tak jsem přírůstek nekomentoval. Nakonec, aspoň bude příští rok z čeho uplést pomlázku.

Výjimečně se některý strom podaří zasadit tak, že nezasahuje do žádné stavební konstrukce, komunikace ani neděsí kolemjdoucí. To se podařilo třeba u třešně, která nám roste už dobře patnáct let. Třešeň ovšem plodí třešně, které já sám ani s nasazením vlastního žaludku konzumovat nestačím, na prodej nemám toho správného obchodního ducha a na třešňovici je jich zase přece jen málo. Takže je nutno provést redukční řez.

Řez byl proveden, načež Starší prohlásila, že třešeň zmutovala na baobab. Starší tomu musí rozumět, protože má všechno co se týká rozvojových zemí v malíčku. Pokud si nevzpomínáte na přírodopisné filmy ze savany, tak baobab vypadá tak, že je mnohem širší než vyšší. Korunu má úplně placatou, nahoře z neznámého důvodu, dole z důvodu ožužlání do výše žirafího krku. Tak to nám roste na zahradě, jen ve skromném českém měřítku.

Až někdy pojedete kolem zahrady, kde stromy vypadají jak v tlačenici na nějakého VyVola, tak tam bydlím.