Z podnikového bubliténu

Když má dáma narozeniny, nemá se prý říkat kolikáté. Tak budu radši mlčet.

Jauvajzov sice leží na konci světa, ale cesta stála za to, protože oslava dokázala člověka dokonale naplnit. Pivo bylo dobře vychlazené (kdo by se s ním taky v té zimě ohříval), maso sqěle propečené a oba hudebníci, bubeník i dirigent, dělali co mohli. V nočních hodinách mi připadalo, že se jim zpěv opožďuje tak o čtvrt taktu za hudbou, později o půl, ale možná jsme měl už trochu narušené vnímání. Ale speciality jako "lážo-plážo" nebo jak se jmenovala ta griotka s pivem, to člověk nemá každý den.

Kolegyně Kurcvajlová by si na takovou akci zasloužila určitě lepší počasí. Sice oslavu přesunula z ledna na duben, ale mám pocit, že v původním termínu bylo tepleji.

Naštěstí v chalupě se topilo. Kdo si sedl na židli, byl čilý. Ti, na které vyšla pohovka, kazili zábavu hlasitým chrápáním.

Dárek balila kolegyně Studená. Motala se s tím prý celou předchozí noc. Vypadalo to, že půjde o dalekohled nebo hákovnici, ale byla z toho baterie.

Taky se s námi rozloučila kolegyně Brandejs. Musí chudinka znovu na Madeiru, přivézt mi ty brýle, co jsem si tam zapomněl na terase.

A když se vracíte z akce pozdě v noci, má to tu výhodu, že si můžete zkusit, jak se jezdí v Anglii.