Nepatříte-li mezi anorektičky či bulimisty, pak asi ano.

Jsou ofšem jídla dobrá a nedobrá, zdravá a nezdravá, chutná a nechutná, připálená a nedopečená, voňavá a navoněná, přírodní a chemická, geneticky manipulovaná a geneticky bezcenná, mastná a slaná, jídla, po kterých by se člověk utloukl, a jídla, po kterých by utloukl kuchaře.

Já osobně jím výhradně zdravě. Řídím se zásadou, že tělo pozná samo, co je pro něj dobré, a všechno, co člověk sní s chutí, tělu prospěje. Naopak to, co do sebe musí člověk ládovat násilím, je potencionální škodlivina.

No, úplná pravda to asi nebude. Jinak by nemohl fungovat třeba jed na krysy. Ale v zásadě to určitě platí.

Má to tu výhodu, že mezi zdravá jídla tak můžu počítat třeba tlačenku s cibulí, chleba se škvarky nebo topinku s česnekem, samozřejmě opečenou na rostlinném tuku.

Fascinuje mě schopnost lidského těla udělat něco z čehokoliv. Uplácat v podstatě stejného člověka z uzeného bůčku i syrové mrkve. Pravda, najdou se mezi takovými osobami menší rozdíly, ale s ohledem na složitost lidského organismu úplně nepodstatné. Tělo si prostě dodané přetaví a staví kosti, svaly, vnitřnosti…

Bohužel, přebytečné jídlo se přetavuje vždy do sádla. Ale jak by to vypadalo, kdyby místo břicha rostly svaly? To by bylo po ulicích přerambováno a provozovatelé posiloven by musely provozovat potlušťovny, protože ideálem krásy by byl sádelník bez jediného kousku masa!