když si ji zaplatím?

Není na prodej jen tak lehce, ale mám všechno, co na ni potřebuju.

Tak, efektní nadpis, zaručující polovinu úspěchu článku, mám za sebou. Ale teď už na vážné téma, inspirované tentokrát Šnečechem.

Asi před třemi lety jsem zabloudil do jedné končiny Kvínskáslu, kam málokdy chodím, a uvědomil si, že tady někde by měla být střelnice, na které je zvláštní to, že je skoro uprostřed města, v bývalém protiatomovém krytu. Protože bylo ospalé letní odpoledne a zrovna jsem nikam nespěchal, střelnici jsem našel, vešel, zapůjčil si pistoli, kterou jsem držel předtím naposled a skoro poprvé na vojně a párkrát si vystřelil do terče. Pak jsem s pánem, co to tam provozoval, prohodil pár slov na téma "zbojní průkaz", koupil si knížku s příslušnými vyhláškami a zákony, přečetl, naučil se testové otázky, absolvoval praktický kurs manipulace, složil teoretickou a praktickou zkoušku bez zastřelení komisaře a obdržel plastikovou kartičku s fotkou a zároveň povolení k nákupu jednoho kusu ČZ 75 k vlastní obraně (ano, jsem patriot).

Tak mi ty dokumenty leží doma, to povolení možná už i propadlo, a pořád nic. Prošvihnul jsem už nějaké ty Vánoce, svátky a zásadní kulatiny a pořád se nemůžu odhodlat k tomu, stát se ozbrojencem. Znám lepší zábavy než chodit práskat na střelnici. Kromě blbců, velké vody a malých brambor mě snad nikdo a nic neohrožuje a žádné komplexy si snad léčit taky nemusím.

Mít zbraň k obraně znamená jedno – být připravený a odhodlaný ji použít. Technicky připraven jsem, o svém duševním odhodlání pochybuji. Jsem založením pacifista, ale mám takovou teorii, že nejjistější životní strategií je být dobře ozbrojeným pacifistou. Jistě si dovedu představit situaci, kdy bych zbraň použil, na druhé straně doufám, že se do takové nikdy nedostanu.

Tak jako člověk nesmí spoléhat na to, že záchranná služba přijede do patnácti minut, nýbrž musí vozit v autě lékárničku pro první pomoc, tak nelze ani spoléhat na to, že od jeho bezpečnosti je tady policie. To by pak každý musel mít čtyři policajty jen pro vlastní potřebu (směnný provoz, ofšem), ale kdo by potom chránil je, až by šli ze služby domů, aha?

Jsem tedy rozhodně proti omezování možnosti vlastnit zbraň. České zákony jsou podle mne přiměřeně přísné a zároveň benevolentní. Člověku by neměla být odepřena možnost bránit sebe a své blízké dostatečně účinnými prostředky.

Ano, občas se stane, že někomu rupne v kouli a postřílí své spolužáky jak malé sviště. Kdybysme byli ale ve všech ohledech tak obezřetní, tak chodíme výhradně pěšky (i kůň může kopnout a kolu nebezpečně prasknout duše, o autu nemluvě), rozvod elektřiny máme maximálně dvanáctivoltový (220 dokáže zabít!) a ženy se koukají na svět jen skrze mřížku burky (pěkná ženská je nebezpečnější než než ferarri, stojící pod vedením 440 kV!).

Hm, tak vidím, že jsem ujel a závažné téma zase zlehčil, ale příště se polepším.