příliš často věcí veřejných, ale včera jsem vyrazil.

Ačkoliv není před žádnými volbami, na veřejnou schůzi do Pirknpurku se dostavilo tolik primátorů, náměstků a vedoucích odborů, že se do hasičské klubovny pomalu nevešli. Přesila jich ale nebyla, místní se dostavili rovněž v hojném počtu.

Jak se dalo čekat, diskuse se točila kolem prkotin, i když uznávám, že pro někoho zásadních. Jestli kanály smrdí moc nebo málo, jestli je signalizace na přejezdu hlasitá moc nebo málo, jestli dopravní značky visí vysoko nebo nízko, a hlavně, jestli by se retardéry na jediné průběžné ulici měly zvýšit nebo snížit. Byli i tací, co navrhovali silnici uprostřed přehradit a zaslepit. Chtěl jsem se přihlásit do diskuse, že by to chtělo ještě před vjezdy pár kup hnoje a okolí zamedvědit, ale spolknul jsem to. Nakonec schůze probíhala v prvním patře a od náplavy, co tu bydlí tu teprve dvacet dva let, se nikdo nedá jen tak poučovat.

Co mě trochu zneklidnilo, je způsob, jakým radnice míní pečovat o tělesné blaho občanů. Současné hřiště s jediným kouskem lesíka široko daleko bude pečlivě upraveno a zřejmě vybetonováno, aby děti náhodou nepřišly do styku se škodlivou trávou nebo nedejbože pískem, co do něj močí psi a ropuchy, které nelze vyhubit, protože jsou chráněné. Současné volej/nohejbalové hřiště se zruší a nahradí bezpečnými a EU schválenými houpačkami. Nové hřiště by mělo být na kraji obce, tak kam nikdo nechodí a jak kdosi správně poznamenal, nevede tam po kraji frekventované silnice žádný bezpečný chodník. Stromy tam samozřejmě nejsou žádné, ale aspoň bude vyšší konzumace piva z blízké hospody. No ofšem toto hřiště se stavět hned tak nebude, protože by muselo mít zázemí a zázemí tam nelze jen tak postavit, anžto se jedná o záplavové pásmo.

Bohužel mě ty souvislosti došly, až když jsem byl venku, protože, jak už víte, mám trochu delší vedení.