Určitě jsem na to ještě malý, abych myslel na takové věci, ale člověk nikdy neví.

Tak jako nikdo není nenahraditelný (naštěstí, až na vzácné výjimky), tak nikdo není ani nesmrtelný (bez výjimek). A je dobře rozvážit si včas, co s vaší tělesnou schránkou, až ji opustí smysl pro pořádek a estetično, začne se rozkládat a páchnout, místo ranní rozcvičky si bude hovět v lednici a nikdo už ji nedonutí sklopit prkénko na záchodě.

Klasický pohřeb do rakve rozhodně zamítám. Ne že bych se bál červíků, nepěkného probuzení po předčasném vystavení úmrtního listu nebo že mě bude zas někdo vykopávat a propichovat olšovým kolíkem. Ale ať si drazí pozůstalí radši chodí po lese nebo klidně po supermarketech, to je jejich volba, ale ať mi nemusí nikam nosit chryzantémy, co za týden vypadají jak hadr na podlahu.

Pohřeb po následné kremaci vyjde z tohoto titulu prakticky nastejno. Už vůbec bych nechtěl stát někdo na skříni nebo sloužit jako těžítko pro bankovní výpisy. I když… no, na tom by možná něco bylo…

Ještě jsou tu nějaké teoretické možnosti: třeba posloužit za učební pomůcku. Lékařskou fakultu mám nedaleko, ale co kdyby si na mně medici ukazovali nějaké ošklivé anomálie? To uznáte, to bych se musel stydět. Nebo se dát pohřbít vcelku, ale do vody – na to je potřeba moře a mezinárodní převoz, pochybuji, že by mě někdo byl ochoten uložit se závažím na nohách do Lopaťáku, když se tam chodí koupat tisíce lidí a navíc sumce už potápěči pomalu vystříleli.

Takže jediná rozumná varianta je průmyslové zprachování a následný rozsyp. Většina lidí k tomu účelu volí rozptylovou loučku, ale to vychází skoro nastejno s klasickým hrobem, až na to, že u vás prakticky neustále brečí někdo úplně cizí. Z toho vyvozuji, že zákon nezákon, prostě chci být někde mimo prostory pro tyto účely vymezené.

Je možné se dát vysypat na oblíbené místečko. Člověk pak je celkem pohromadě, ale stejně mu chybí ta komponenta, co utekla komínem krematoria. Ale zase už se nikam nepodívá. A já cestuju rád.

Vyplývá mi z toho tedy splývání. Na vítr se u nás spolehnout nedá, většina řek ale nevysychá a neplaví se v nich dobytek, takže nehrozí, že by člověk po smrti ulpěl na nějaké krávě. Dát se vysypat do řeky je ideální řešení, pro nebožtíka, pozůstalé, možná i tu řeku – v Indii to ostatně ani skoro jinak nedělají.

A má to jednu výhodu – pokud zvolíte správné úmoří, mohou se některé vaše molekuly potkat s některými molekulami vašich přátel…