a co za ně očekáváme?

Daňová reforma, schválená v úterý parlamentem, zavádí mimo jiné poplatky za návštěvu lékaře, ošetřovací den, pohotovostní služby a recepty. Cílem nemůže být dostat víc peněz do zdravotnictví, to ať si ze mě nikdo nedělá srandu. Cílem je ušetřit, tedy omezit zbytnou péči a preskribci. Dovoluji si i o tom welmi, welmi pochybovat.

Před několika lety byla taková situace, že vjezd do naší fabriky byl sice přehrazený závorou s fousatým vrátným, záleželo ale na jeho libovůli, koho vpustí a koho ne. Zavedli jsme proto vjezdový systém, placený drobným obolem, s tím, že by se mimo jiné měl zmírnit dopravní ruch v areálu a nebýt takový nedostatek parkovacích míst. Opak byl pravdou: po krátkém předchozím šoku si všichni řekli "co bychom stáli venku, když si můžeme zaplatit" a nahrnuli se dovnitř. Ráno se závora netrhne, tedy trhne, občas někomu o kapotu. Vybrané peníze sice bylo možné použít rozšíření parkovacích ploch, i tak je to ale investice s dost dlouhou návratností.

S těmi poplatky to vidím podobně. Po prvním šoku, že musím platit, a snaze ušetřit (jen u někoho), se dostaví pocit "vždyť na to mám" a "za své peníze chci pořádnou službu", bez ohledu na to, že ty peníze ji ani zdaleka nepokryjí. Pacientů tedy určitě v některých věkových a příjmových skupinách aspoň přechodně ubyde, ale ti, co si to dovolit mohou (a je jich drrrrtivá většina) budou s banalitami opruzovat daleko víc, když si přece to ošetření platí. A domáhat se kvality; proti tomu nic, ale za třicet korun ji nepořídíte.