Trochu nás vyděsila.

Mě teda néé, to zas néé, ale našli se tací… Prostě slečna Slůňa rozeslala dopis, že se zakulacuje a že se to musí oslavit a rozloučit a nevím co ještě, takže někdo věděl, někdo tušil a někdo byl úúúplně vedle.

Přece jen to není kulacení fyzické, ale jen symbolické. Já osobně bych slavil jako kulaté dvaatřicetiny, ale když jsou všichni tak fixovaní na svých deset prstů, taxe s tím nic moc nedá dělat.

Když kulaté, taxe taky koulelo, aby to bylo stylové, v nejbližší bowlingárně. Byly bublinky a tak, dobrůtky co si kdo vybral a fajn nálada, sluníčkový dort a hromada kytek. Jeden kolega pravil něco v tom smyslu, že už teda má jednu třetinu za sebou a odebral se na jinou oslavu, šedesátin. A všechno to tak plynulo hezky a dlouho, že mi ani na um nězišlo, odpovídat na nějaké komentáře, tak promiňte :-)

Dnes jsem ale musel vstát proklatě brzo, někdy o půl deváté, protože já spát teda umím, vzít si džíny, co už mají citlivé místo dávno děravé, a montérkovou blůzu a stal se ze mne pták nikoliv stěhovavý, ale stěhující. Jeli jsme pomoci našim přátelům, co se rozhodli opustit panelák v okresním městě Prudim a odstěhovat se do nedaleké vesnice Rukavice, pod Ocelové hory. Stěhovali jsme celý den a dostali jsme výborný segedín a mňam slivovici a jogurtovou buchtu, která prý nebyla povedená, ale mně to tak nepřipadalo. Některé skříně byly jen nepatně menší než výtahová klec a tak bylo nutno jednoho stěhujícího vložit do skříně bez dveří a to celé zašoupnout do výtahu, ten chudák pak musel čekat, než další dva sejdou ze sedmého patra a pak poslouchat úvahy "tak půjdem teď na kafe nebo na pivo?". Vrchol eskamoce byl ale transport skříně, u které jsme dveře nedemontovali a nejštíhlejší a nejšikovnější z nás (já to nebyl) se vysoukal do padesáti centimetrů mezi horní deskou a stropem výtahu a odtamtud musel dosáhnou na knoflík suterénu.

Žádná skříň mě nezavalila, rozbili jsme jen jednu jednu výplň skleněných dveří a venku odřeli jen jedno auto, takže úspěch veskrze téměř dokonalý…

Dnes je prý noc o hodinu delší, ale já si to budu šetřit a vyspím se víc až na pondělí!