Už bylo načase přebarvit proužek.

Vážky, šídla a motýlice už stejně dávno pochcípaly v sítinách. Komáři se natáhli k nám domů do sklepa, tu a tam některý zabloudí I do ložnice a bzučí mi do ucha svou pohřební píseň. Motýli a zlatoočka zalezli do komínů, slunéčka pod kůru a mouchy asi někam do kompostu. Ponurou krajinu osvětlují jen štrůdly aut a zář ze svíček nad hřbitovy. Mrtví vylézají na výroční schůzi, schválí rozpočet a zvolí revizní komisi pro přepočet nezetlelých hnátů. Pod namoklým listím číhají kulaté ořechy, hladké kaštany a pichlavé žaludy, aby si na nich mohli vyděšení chodci efektivně zlomit nohu.

Meluzína hází listí na pleše těch, co včas nenasadili beranici. Polní cesty vzrušeně vlhnou při vzpomínce, jak se do nich brutálně zarývala kola řepných kombajnů. Tráva žloutne vzteky, že už není dost dobrá ani pro vola. Topoly se předhánějí v odstínech svých přelivů a ty co prohrály, sázejí na nahotu.

Soumraku jsme zase dobrovolně přidali hodinku navíc a začínáme pracovat od nevidím do nevidím. Bahno se rozlézá z polních cest na silnice a chodníky a vozí se na zádech cyklistů k krátkými blatníky. Prosakuje kabáty a podrážkami do našich hlav, obaluje kotníky a mlaskavě z nás vysává sílu k pochodu.

Sýkorky útočí na okna a domáhají se loje. Vrabci zalézají pod krovy. Za chvíli přiletí kalousi ušatí a budou mi z koruny břízy zase koukat do klávesnice.

Sychravo proniká i do budov. Bloggeři odstraňují kryty počítačů a hřejí si prsty na žebroví CPU. Méně technicky zdatní rýpou noži do dýní, až praskají. WiFi signál se jen ztěžka prodírá oponou ze smogu, stržených ptačích hnízd a příbalových letáků k Celaskonu. Příspěvky napsané v sobotu doráží na Bloguje v úterý.

Na vychladlých plážích rybníků se už nevyvalují ani ropuchy. Obcházejí je podivní starci s košíky a noži, zvícími žabikuchů, a podezřelými úmysly. Svačí banány, jediný zářivý předmět v šedošedé krajině, a inspirují pozorovatele k sexuálním hrátkám.

Rád se v neprůhledném podzimu projíždím krajinou uchystanou k hnilobě.