21.12.2007

V 16:15 jsem položil poslední telefon, zamknul a zahodil kus světa za hlavu. Pět dní nesednu k počítači za jiným cílem než blogovacím nebo surfovacím, ani jednou se nepodepíšu a neřeknu jedinou větu, která by obsahovala slovo "regulační". Zítra půjdu a koupím první dárek k Vánocům, pak možná druhý, třetí a tak. Už se těším.

Ale to jsou jen drobné soukromé radosti. Podstatné je to, že ode dneška nebudu muset zastavovat na žádných hranicích a nechat se zapisovat do počítače. Můj pradědeček, když jel na zkušenou do Vídně, aby tam poznal mou prababičku, taky pas nepotřeboval a dostal se od Baltu až k Jadranu, já ale můžu ještě o podstatný kousek dál. No, pokrok je holt pokrok. Sice zrovna nikam nejedu, ale jen pro ten pocit si ten dnešek budu pamatovat, snad navždy. Hlavně kdyby mi tu svobodu někdo chtěl brát.

Probral jsem došlá přání a je to hezká směsice. Softwarová firma mi posílá svíčku naplacato a zdůrazňuje, jak jsou důležité informace, třeba jak ji ztrojrozměrnit. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových mi vinšuje hodně úspěchů.

Přednosta porodnicko-gynekologické kliniky mi osobně přeje hodně lásky. No tak dobrá, budu dělat, co můžu.

Doporučuju vám všem totéž. Buďte na to zdraví, protože přenosné choroby jsou ošklivá věc. Buďte úspěšní, protože když budete zdraví, nic vám v tom nebrání. A buďte veselí, protože jinak by vám ty předchozí dvě věci byly úplně, ale úplně k prdu.