je 50^2

(opět děkuji Kamiovi).

Akci Padesát na kvadrát vymyslel Čestmír K., umělec a tvůrčí duch. Cílem je dát dohromady padesát padesátiletých (může být i trochu víc, počtem i věkem). Zdrojem budou bývalí spolužáci ze tří tříd někdejší základní devítileté školy. Jím vymyšlené akce jsou sporé, avšak nepřehlédnutelné, jako ta na výročí VŘSR, spojená s lampiónovým průvodem a ohňostrojem přímo na náměstí, která mi připomněla, při jaké příležitosti jsem se naučil kouřit.

Se spolužáky ze střední se vídáme pravidelně po pěti letech, ob rok máme i sraz absolventů jistého ústavu napříč ročníky, spojených zájmem o spaní pod širákem, ale s těmi ze "základky" se vidím zřídka, vzhledem k tomu, že jsem prakticky opustil rodné město už před desetiletími.

Kupodivu bych si dokázal vzpomenout snad na všechny pedagogy ze střední školy, i na ty epizodické; třeba pana penzionovaného profesora Jaro, zřejmě bývalého gestapáka, který nás učil – co ? – no samozřejmě němčinu. Nebo na pana profesora Poletuchu, mladého muže s pleší a pečlivě upjatým černým oblekem, který nás učil rovněž němčinu. Ale učitelé ze základní školy se mi až na výjimky moc nevybavují.

Výjimkou byl třeba pan učitel Šilhánek, který nás neučil vůbec na nic, ale byl velmi výraznou osobností. Možná si ho připomínám častěji kvůli jeho synovi, známému cestovateli a diaprojektantovi. Pak taky pan učitel Bier, díky jeho libozvučnému jménu (to jediné je pravé) a jeho zájmu o naši spolužačku Aničku. Z učitelek si kromě naší třídní pamatuji víc jen na zeměpisářku, zvanou Brejlatá Bačkora, a velmi sportovní tělocvikářku Vavřínovou. Jo, ještě přírodopisec Louhoval, který mě přivedl na myšlenku zabývat se brouky, neboť chlubením se novými úlovky a žádostí o jejich určení se dala dobře zdržovat výuka a zkoušení.

Takže poslední sobotu v březnu vyrážím do Babičkova, na plovárnu, a snad Čestmíra nenapadne spojit akci se závodem na 200 metrů volným stylem.