a poletí!

Nakonec, vždyť jsou s papouškem.

Zuzi se chlubí šněrovacími kozačkami, tak dám taky něco do placu.

Koupil jsme je snad před 10, 12 nebo i více lety, v jakémsi podivném výprodeji za neskutečně nízkou cenu. Moc jsme si od nich taky nesliboval a to se mi splnilo. Vydržely možná pár týdnů, možná pár měsíců, a začaly se rozkládat na prvočinitele. Reklamovat nebylo kde, ten chlap už v sokolovně dávno nebyl :-) a taky by to ani nestálo za to.

Nicméně měly podle mého vkusu hezký vzhled a tak jsem je vzal na milost a strčil do skříně, že je třeba zkusím slepit nebo předám nějakému šikovnému ševci. To první se nezdařilo, to druhé jsem si postupem času přestal troufat…

Kromě nedostatečné integrity měly ale ještě jednu zvláštní vlastnost. Smrděly. Ne zpocenýma nohama, naopak, něčím v zásadě příjemným, nějakým koření nebo co, jako kdyby sem pluly z Indie s nákladem hřebíčku a koriandru nebo čeho, prostě nějakou silicí nebo pryskyřicí, v zásadě vonnou, ovšem nasáklou v přílišné koncentraci.

Odložil jsem je do skříně ve fabrice a nechal na ně intenzivně padat prach, jak vidno. Přežily snad dvoje stěhování, pořád v naději. Že se jich někdo ujme a vrátí jim bývalý lesk. Čas od času jim ale asi přišlo líto, že je ani nikdo nevzal do ruky, a připomněly se. Začaly intenzivně smrdět.

V pondělí přebily dokonce puch ze zmoklých tenisek. Už to mají spočítané a dráhu k nejbližší popelnici vyměřenou.

boty2.jpg