Podvečerní potěšení.

Dnešní den sice za moc nestál, jako spousta před ním, ale ke konci se přece jen dostavilo drobné potěšení. Přinesla mi ho kolegyně Vižnová.

Kupní smlouva, uzavřená podle § 409… bla bla bla… článek V. – Odpovědnost za vady zboží:

Servisní technik se dostaví na záruční dobu do 24 hodin od nahlášení reklamace, a to faxem nebo v písemné podobě, na adresu servisního střediska prodávajícího.

Chudák technik! Sotva si někdo vzpomene a nahlásí závadu, musí najít nejbližší přenosové zařízení a vlézt si pod sklo.Protože průměrný fax není dimenzován na postavu průměrného servisního technika, musí to být hrozně nepohodlné. Mohl by se sice poslat postupně pomocí automatického podavače, ten ale mívá opravdu omezený zásobník, zatímco pod otevřený poklop se vejde prakticky nekonečno. (BTW, proč ještě nikoho nenapadlo naskenovat noční oblohu?) Musí se tedy zřejmě přikládat k zařízení po jednotlivých tělesných partiích. Ruce a nohy by šly jakžtakž vcelku, ale trup je nutno rozdělit: bůček, plecko, ovárek… pardon, to ne, to by bylo možné jen v případě, že technik by byl tele, případně prase. Přikládání je nutno dokonale koordinovat, aby některá část nebyla odeslána dvakrát, případně – což by bylo horší – nechyběla. Nekompletní technik by pak nemohl zajistit kompletní diagnostiku a odstranění závady.

Samozřejmě že takový technik musí být vždy čistě oblečen. Žádná zamaštěné montérky! Ze špinavého skla se faxovat nedá, sqrny na jedné části se duplikují na další a multiplikují s jinými fleky, po čtyřech – pěti voláních by mastnota začala z technika okapávat, šroubovák by se mu smekal v ruce a porouchané zařízení by tak mohl nejvýš promazat.

Obsluha na příjmu musí pak mít kvalifikaci ve skládání puzzle (nejméně 3. stupně – složení Karlštejna, lépe 2. stupně – zelné pole s housenkami, nebo dokonce 1. stupně – bouře v severním Atlantiku v říjnovém podvečeru). Je-li nutno přenos opakovat, musí nepodařeného technika okamžitě zlikvidovat, jinak by stát brzy vydával celý rozpočet na invalidní důchody.

To všechno je ovšem legrace proti situaci, že nastane výpadek přenosových sítí a technik se bude muset vypravit na cestu v písemné podobě. "Popište svého přítele" byla moje maturitní otázka z ruštiny, každý středoškolsky vzdělaný by měl být schopen popsat sebe aspoň v rodném jazyce, ale co když některou svou vlastnost nevylíčí správně? Třeba si schválně přidá na svalech i charakteru a po několika zásazích dosáhne božských qalit. Servisní technici se stanou elitou národa. Sami přijdou na to, že při jejich parametrech je jich škoda na hrabání se ve šmíru a začnou se hrabat v něčem jiném, třeba v politice. Pokud parlament včas nezakáže takovéto podezřelé aktivity, kdovíčeho se dočkáme! Je třeba přísně zakázat takovéto formy sebezdokonalování!

Jen mi nejde na rozum, proč se má dostavovat na servisní středisko, nebyl by víc potřeba u nás ve fabrice?