tloustne

Něco přes dvacet let – až na dvě kratší epizody – jsem trávil většinu pracovního času sám, tedy s nejbližšími spolupracovníky přinejmenším za jednou zdí, byť v ní většinou zely nějaké trvale otevřené dveře. Jsa introvertem, neměl jsem s tím nikdy žádný problém.

Od minulého léta sdílím prostor se slečnou Čelkovou. Otáčím se k ní neslušně zády, jí to ale snad nevadí. Taky koho by bavilo koukat se furt na něco takového jako můj xicht.

Zatím jsem se o své nové kolegyni nezmiňoval. Nemohl jsem ji totiž přijít na jméno, respektive odvodit vhodný nick. Tak teď už ho mám. Ale Osičková se nejmenuje.

Slečna Č. je mi poněkud generačně vzdálena, ale vlastně zase ani ne o tolik – je asi o čtyři měsíce mladší než Mladší. Tím pádem se může můj vztah k ní odvíjet v podstatě v rovině otcovské.

Ovšem k chování starších pánům k půvabným mladým dámám neoddělitelně patří jistý stupeň protekcionismu. Občas si po obědě dopřeji nějaký pišingr. Tento univerzální pojem může zahrnovat křupavou plněnou oplatku, ale třeba i vánoční pečivo nebo dokonce i ovoce nebo zeleninu. Samozřejmě nabízím a taková akce přirozeně vyvolává reakci, o to více, že slečna Čelková vyniká tím, že je neskutečně hodná.

Tak si vyměňujeme nabídky drobných pochoutek, což je sice příjemné, ale obávám se následků při dlouhodobějším trvání. Ovšem je to celkem příjemné tloustnutí.