nedobrovolně a rád

Tak už je to zase tady, rýma. Tentokrát přišla sama, bez kámošky chřipky, tu už mám za sebou a bohdá se mrcha nevrátí. Ale i tak je nepříjemná, tím spíš, že dnes večer nás čeká ples v Honzových Koupelích. Budu tam tedy za rozsévače, protože nejde o ples maškarní, abych zdůvodnil zastřená ústa tím, že jdu za Zorra Mstitele, Saúskou Arabku nebo zavřenou kadibudku. Ze sanitárních důvodů tedy budu křepčit převážně s Berkou, která jestli to nechytla včera večer, tak už to nechytne.

Možná bych ples za jiných okolností oželel, ale nemůžu. Je to totiž ples s rautem. Lze tedy omezit fyzické aktivity a věnovat se o to intenzivněji degustaci.

Navíc je to otázka osobní zodpovědnosti. Jednou jsem už řekl, že na ten ples půjdu, a to přece nemůžu všem těm salátům, paštičkám, řízečkům, laskonkám a kuličkám vína udělat. Když si představím nebezpečí, jaké jim hrozí! Ty oslinatné jazyky zpocených křepčilů, kteří se na ně budou s chlípným potěšením vrhat, drobit jejich částečky po zemi a tam zašlapovat krémem smrdícími botkami, drtit je spodním patrem o horní a polykat do tmavého suterénu… nene, před tím musím své miláčky rozhodně zachránit. Jediný bezpčný úkryt najdou jen a jedině v mém bříšku. Budu se činit, jak jen bude v mých silách, a představovat si švédské stoly jako ztroskotanou výletní loď a sebe jako zachránce mnohých.

Možná, že kolem půlnoci se už plochy obložené dobrotami začnou povážlivě naklánět a kymácet ze strany na stranu a já už nebudu mít síly, abych pokračoval v záchraně. Nevadí, odběhnu si ven, odložím šťastně zachráněné do hlubokého sněhu, vypláchnu únikové cesty a vrhnu se s novou nadějí mezi ty ubožáky!