Ještě horké do kanálu

Lopatický kanál byl zřízen v 16. století k napájení rozsáhlé rybniční soustavy. Odbočuje z řeky Bely na říčním kilometru 156,2 a ústí na kilometru 110,1 (říční kilometry se počítají od ústí, nikoliv od pramene). Sám je dlouhý 32 km a tvoří přeponu trojúhelníka, jehož odvěsnami je řeka Bela, která v Perníkově otáčí svůj tok z jihu na západ. (Volně podle Československé řeky – kilometráž, Olympia 1978).

Mám to z Pirknpurku k Lopatickému kanálu co by pádlem dohodil a zbztek na kolejdách dotáhl, přesto se mi až vloni podařilo odhodlat se k jeho splutí. Za tím účelem jsem zmermomocnil kamaráda Kapitána, jakož i Berku v roli dovozce a odvozce. V horkém zářijovém dnu jsme překonali něco přes polovinu díélky až do lázní Toho Bohdá Nebude, kde jsme uvázli za ucho od půllitru, protože se nám nechtělo přetahovat lodě přes trubku, čnící asi dva centimetry nad hladinou.

Sjet něco na lodi, na to si dnes troufne kdekdo, ale na bruslích, to je jiná.

Už několikrát jsem tu cestu plánoval, vždy když uhodily dvacítky mrazy, ale pokaždé byl přebytek jiných aktivit nebo nedostatek pevné vůle. Letošní zima ledu přeje a hledat dál výmluvy už nešlo. Kapitánovi se příliš nechtělo, ale dal se k účasti na této pochybné akci zlákat.

V neděli jsme po obědě vyrazili od prvního jezu na kilometru 1,4 (na kanálech se říční kilometry počítají od jejich začátku, aby to nebylo tak jednoduché). Projeli jsme několik přírodních hokejových hřišť, bezpečně minuli kachny, udržující se nezamrzlou štěrbinu a překračovali padlé kmeny. Nejhorší jsou mosty a mostky: jednak pod nimi mrzne méně a led je tenčí, jednak visí proklatě nízko a před některými je nutno se sklonit, před jinými kleknout na kolena a další se musí prostě obejít, někdy i přes něčí zahradu.

Zhruba na kilometru 4,1 to ale přišlo. Z vody vytékající z betonových skruží na levém břehu se mírně pářilo. Zapomněli jsme na to, že musíme projet těsně kolem elektrárny Lopatice. A ta vypouští chladící vodu sice asi větším dílem zpátky do řeky, ale něco ulije nenápadně i do kanálu.

Dalo by se sice přezout a sledovat tok až do ochlazení, ale Kapitán byl evidentně rád, že se můžeme vrátit. Takže jsme kilometrové výkony museli nahnat kroužení kolem Lopatického písníku, který ale má taky něco do sebe.

Nenašli jsme žádného tuláka, abychom mu mohli říci “Vstávejte pane, tady zmrznete” ani nic podobného. Nevykoupali jsme se, ač jsme byli na tuto variantu připraveni. Nedorazili jsem do neznámých končin. Asi jsem v mládí moc četl Rychlé šípy.

Sen se mi nepodařilo uskutečnit. Aspoň že ten titulek se povedl :-)

Takové je to v září:

kanal_zari.jpg

A takové v únoru:

kanal_unor.jpg