aneb vlasové předjaří

“Zkrátit z -18 na -5″ zněl můj pokyn, když se paní holička zeptala na požadavek na fazónu. Probrali jsme, jestli se náhodou mrazy nevrátí; byl jsem toho názoru, že než se vrátí, doroste mi aspoň -10. Pak mi probrala uši a obočí a mohl jsem se zvednout a brodit se závějí vlasů do závěje sněhu.

Snad mi znovunalezené uši zítra ráno neumrznou. V případě potřeby bych musel zpřísnit svoji interní hranici pro navlékání čepice ze standardních -10 na nějakých -8, možná i více.

Rozhodně to ale nebude takový šok jako pro kolegyni Brandejsovou, která z -15 ulítla na svoji (a moji) oblíbenou Madeiru, ale vrátila se do -18.