straší a strašit bude

Kolegyně Čelková vyfasovala tiskárnu se zakletým duchem. Když si odpracuje nějakou tu stránku, chvíli si ještě nespokojeně hučí, ale časem jako každý slušně vychovaný hardware vypne větrák a usne. Někdy ji ale nečinnost přestane bavit a zkouší to na mě. Počká, až jsem v místnosti sám, začne strašit. Vydává kvílivé zvuky, tiše vrže a skučí jak meluzína. Všechno jen tak potichoučku, ale o to děsivěji, že bylo obtížné lokalizovat zdroj strašení.

Nevím, co s tím. Vydatnější kropení svěcenou vodou by mohlo způsobit ještě mnohem děsivější efekty než tiché kňučení. Potírání česnekem by mělo za následek, že by k nám nikdo raději nechodil. Kromě toho mi to krev nijak nepije. Propíchnutí olšovým kolíkem by určitě podstatně ztížilo průchod papíru. Zaříkávání žádná neumím a profesionální vymítači v Zlatých stránkách nemají svou rubriku.

Kdybych ji políbil (tiskárnu) na správné místo, možná by se změnila v krásnou programátorku, kterou zaklel zlý správce sítě za to, že odmítla jeho hosting své domény. Ale toner se z pysků obtížně odstraňuje a není na nich nijak zvlášť estetický, nemluvě o tom, jak bych doma vysvětloval přírůstek do rodiny.

Takže strašit bude asi i nadále. Kromě toho mě může vyděsit ještě kolegyně Brandejsové. Zjistila, že když zapomene v lednici hrách na šoulet, může na mě bafnout za oknem, abych ji pustil zpátky do zamčené budovy.