Snad jen dočasně!

Minulý režim takhle trestal emigranty, hlavně ty významné, a tak jsme se mohli dočíst v novinách, třeba ve sportovní rubrice, že tenisový turnaj vyhrál Lendl, bez státní příslušnosti… A teď mám ten hanebný cejch já!
Skončila mi platnost občanského průkazu. Sice jsem se v drobném předstihu dostavil na magistrát, nechal se velmi příjemnou mladou paní vyfotit, schválil svou rozježenou černobílou podobiznu s tím, že lepší to už asi nebude, a podepsal se všude, kde mi ukázala, ale výrobní lhůta je asi měsíční, takže asi deset dní strávím jako bezprizorní osoba, naprostý vyvrhel společnosti, na na jejím kraji, ale úplně mimo všechny legální kategorie. Být to v Indii, byl bych přechodně příslušníkem kasty nedotknutelných. Budu se muset vyhýbat jakékoliv uniformě, raději i nádražákům. Dodržovat předpisy a nepřekračovat povolenou rychlost, mít kolo řádně osvětleno a neprojíždět podjezdem v zakázaném směru. Neúčastnit se hospodských rvaček a demonstrací proti prezidentovi. Jako osoba bez dokladů nejsem chráněn policií a musím se vyhýbat nemocem, protože by mě nikdo neošetřil, ani ze známosti. Mám sice ještě další doklady, jako pas, řidičák, zbrojní pas a čipovou kartu do jídelny, ale na těch není bydliště!
Vlastně si ani nemůžu koupit rohlík v superhyper, protože vyložením na pás u pokladny a zaplacením vzniká kupní smlouva, a jak chcete uzavřít kupní smlouvu s někým bez identity? Snad těch pár dní vydržím o marmeládách ze špajzu, nebo mi Berka něco koupí…
Měl bych si proto na tu dobu raději vzít pár kartónů z krabic po nábytku a přespat někde v blízkosti parovodu, ještěže není krutá zima. Budu se snažit stát se malým, až budu nejmenším na celém světě.
Výhoda je, že za tu dobu nemusím platit daně ani žádné pojištění. Ale zase se dobou mého občanského bezčasí prodlouží můj odchod do důchodu.
To vše se ale změní druhého února, kdy vyjdu z budovy magistrátu v Kvínkáslu jako nově zrozený občan. Vyběhnu nepovolenou rychlostí, vyčůrám se na veřejném místě a nafackuji nejbližšímu strážníkovi. A pak si půjdu koupit deset, ne, raději patnáct rohlíků!