aneb Dámská společnost

Toaletní papír do naší domácnosti zajišťuje Berka, nemám proto přehled o sortimentu. Tentokrát mě ale obal kartónu položeného poblíž mísy zaujal a hle, co jsem se dozvěděl.

Tak za prvé, hlavní titulek na obalu zní Ellegance. Hned mi stouplo sebevědomí, že si tak zaručeně vždy utírám zadek s elegancí, dokonce se zdvojeným L, navíc podtitul mluví i něco o stylu. Jak můžou vědět, jaký používám styl (odpředu dozadu, odzadu dopředu, nebo rozšmrdlat do stran)?

Pak jsem hledal výrobce. Obal praví, že výrobcem je tento. Tedy Tento. Ne příliš konkrétní označení, pokud chybí napřažený ukazováček.  Dále je tu informace, že prý Cool Aqua. Ano, používám výrobek správně, neboť nesplachuji teplou vodou ani studeným benzínem.

Velmi mě potěšil údaj Delicate Fragnance. Z toho jsem usoudil, že se nemusím obávat zadření třísky. S tím souvisí titulek Superdurable, nemůže se tedy stát, že by se mi výrobek v zadku zlomil. Pak je tady logo AIR+. Tady jsem trochu na vážkách, jestli je to dobře, když mi výrobce prodává vzduch navíc. No, aspoň že to přizná.

A to už je skoro všechno – ještě údaj o počtu kusů a vrstev. Zatím jsem si vždycky myslel, že vícevrstvý papír se dá na ty vrstvy rozdělit, tady nic, ale budu věřit. A nakonec informace o tom, že jde o novinku – nechtěl bych být vývojářem toaletního papíru, co musí každého půl roku vymyslet něco nového. Snad nikdo nepřijde s inovací vrátit se k původním technologiím středověku a dělat třeba papír ve formě mechových polštářků…

Pro samá písmena jsem ale přehlédl grafickou symboliku. Jsou tu delfíni a plachetnice, kotvy a hvězdičky (nebo mořské hvězdice?) – z toho bych asi vyvodil, že všichni obyvatelé moře se už těší na to, až tam ten nový, superohebný a křehoučký čisticí prostředek po řece dorazí, zřejmě i s odstraňovaným substrátem. Musím je zklamat, v Severním moři ani v Baltu se pokud vím hvězdice ani delfíni moc nevyskytují. Snad kdybych přeskočil fázi vyhnívání a čištění, tak se nějaký kousek dostane někam do teplejších moří.

Spotřeba je ovšem u nás značná. Na dámskou společnost jsem zvyklý ze zaměstnání, kde se celý můj pracovní život pohybuji v převážně, někdy i výhradně ženském kolektivu. Teď to ale vyvrcholilo i doma; jsem právě v exilu v pracovně, neboť na víkend byla doma jak Starší, tak i Mladší s Olivkou a tát přivezl lehce nemocnou Vílu. Přišla se na ni podívat nájemná Flétnistkou se svou Ježíškou. Sedm na jednoho, a kdyby se ještě za Berkou se stavily její dvě kamarádky… to už by bylo devět proti jednomu, na bednu, na sebevraždu.  A Ellegance mizí jak jarní sníh…