Ode dneška těhotný

Sloveso „počít“ je možné časovat i v mužském rodu, tedy „počal jsem“, protože přes všechnu snahu a nepochopitelnou hrdost všech příslušníků hnutí LGBTQXABCDEFažŽ jsou k početí vždycky potřeba dvou, různého pohlaví (nejste-li slimákem). Tuto podmínku náš vztah splňuje – jsem pohlaví mužského, druhý subjekt se aspoň skloňuje podle vzoru „žena“. Těhotným se ovšem cítím spíše já, což už je gramaticky problematické. Musím si tedy pomoci konstrukcí „těhotný je v páru ten, z koho na konci něco vypadne“. Tím svoje těhotenství přehrávám na partnerku.

Možná vás trochu překvapí, že jí je už přes sto let. Vlastně možná i víc, nebo taky je to zdravá sedmadvacítka, záleží na tom, jak se to vezme. Byl jsem na ni celý život hodný. Pravidelně ode mne dostávala každý měsíc spoustu peněz. Jen párkrát jsem po ní chtěl podržet, tedy aby mě (nikoliv mi) podržela. Vždycky to bylo jen na pár dní, co jsem byl v horečkách nebo kulhal. Nemůžu si stěžovat, že by se na mě vykašlala, nemusel jsem se nikdy o nic prosit, pomohla mi víceméně automaticky, jako samozřejmost. Naše styky byly naprosto minimální, většinou jsem se v těchto záležitostech obracel na ženy-profesionálky. Vypadá to sice divně, ale i plod tohoto těhotenství bude téměř platonický, nevznikne z přímého kontaktu, bude ode mne vyžadovat jen minimum směšných pohybů, které navíc udělám rukou a až krátce před zralostí plodu.

Těším se na něj, až tu bude se mnou. Asi si ho budu ještě chvíli užívat jen napůl, ale ne dlouho. Nebude totiž schopen se o mě pořádně postarat. Sice bude snad časem dospívat a mohutnět, ale já jeho péči budu potřebovat pořád víc a víc. Nakonec mu asi zůstanu úplně na krku a budu se muset trochu uskrovnit.

Jediné, co se mi na něm nelíbí, je jeho ošklivé jméno. Připomene mi vždycky na bankovním výpisu, že mládí už asi bude v háji.

Tak má nejmilejší státní správo, ode dneška za devět měsíců koukej vyplodit můj důchod!