Namotané na vidličku, nikoliv alkoholem.

Špagety Orlov, to je jídlo, vyznačující se hutnou hnědou omáčkou, kterou lze cestou od výdejní linky snadno vylít z talíře na tác, zejména když tácem balancujete jednou rukou při čepování čaje. Dnes mi to vyšlo, ale těžší fáze nastává, když těstoviny začnete namotávat na vidličku proti lžíci. Kdybych dostatečně synchronizoval své oblečení s jídelním lístkem, vyrazil bych dnes do fabriky v havajské košili. Mám jich ve skříni několik, zdá se ale, že už trochu vyšly z módy. Sice mi jinak houby záleží na tom, co mám na sobě, ale přece jen mi ty křiklavé vzory přijdou do práce trochu nepatřičné, byť v pátek. Takže mám outfit pro konzumaci špaget Orlov zcela nevhodný – bělostnou polokošili a nažloutlé kraťasy.

Tak teď ta kinematika: na talíři navíjená špageta se chová ještě celkem způsobně, zejména když ji napůl přiklopíte lžící a jen úkosem nahlížíte, jak se namotává. Rychlé otočky zápěstí, které by mohly vyvolat odstřik odstředivou sílou, stejně nezvládám, nejsa mažoretkou. Poklidně si tedy špagáty bahním v omáčce a na nějakou tu otáčku navíc nehledím, jen ať se holky zachytí. Nicméně, protože navíjím pravotočivě (levotočivě mi to nějak nejde), drobné riziko zacákání přece jen existuje, proto lehce vyvracím pravé zápěstí nad talíř, aby případnou sprchu schytal soused na pravoboku (většinou tam nikdo nesedí).

Kritický moment přijde při zdvihu. Přece jen o utažení kolem vidličky nemůže být řeč a ty svině klouzavý se můžou sesmeknout a odvíjet se pryč, generujíce odstředivě odlétající kapičky omáčky podle pana Orlova. Levotočivě namotaná odvázaná špageta by pak ohrožovala protějšek na druhé straně stolu, kterýžto by byl zřejmě mimo efektivní dosah palby. Ale pravotočivě namotaný kus zcela bezpečně vymrští kapku proti hrudníku konzumenta, při menší brizanci může po balistické křivce skončit i na pajšlu, stehně či ohanbí. Což je vždycky hanba.

Pokud se tedy motač nechce učit levotočivý pohyb, je nutno při zdvihu ještě více vykloubit pravé zápěstí a vést tak vidličkou na ústa ve směru kolmém na běžou konzumci, tedy přibližně v ose těla. Čistotu oděvu pak mírně ohrozí jen reziduální chaotické výkyvy odpadlé těstoviny všemi směry, které ale už zpravidla nemají potenci dostatečného akčního rádia.

Promýšlet kinetiku potravin se určitě vyplatí; nejen proto, že si člověk uchová neposkvrněný šat. Může si řešení zobecnit: když se k problému postaví čelem, to slizské, špinavé a ohebné cáká na všechny strany, ale na něj nedošplouchne. Sice je k tomu potřeba trochu se přemoci a udělat nějaký neobvyklý pohyb, ale čisté triko stojí za to.