Někdo neví, jestli je chlap nebo ženská, někdo mění za chodu svou politickou příslušnost, někdo mění manželky či manžele a někdo dodavatele energie. To já zase jsem stabilní, i když – co se týká politické příslušnosti – no byl jsem kdysi v SSM, nojo. A tak když jsem letos poprvé změnil dodavatele elektřiny a ten starý mi dneska volal, jestli si to nechci ještě rozmyslet a podbízel se dárkem, řekl jsem NE!

V čem si ale nejsem jist, to je mé leváctví (ne levičáctví, proboha). I když mě učila v první třídě psát moje prateta a mohl bych tedy mít individuálnější přístup, moc se se mnou nemazala a učil jsem hezky pravačkou. Když jsem časem zjistil, že jsem vlastně levák, měl jsem na co svést moje nečitelné písmo a podivné obrázky. (V páté třídě rozhodlo o mé trojce z výtvarné výchovy, že jsem namaloval na výkres účastníky senoseče se zelenými vlasy. Možná v tom ale levá ruka úplně hlavní roli nehrála.)

Házím zásadně levou rukou, kladivo nebo pilu beru do obou, ale sekeru do pravé. V kánoi pádluji napravo. Hygienické úkony provádím pravou (ty čisté) i levou (ty nečisté), zuby si čistím oběma rukama (neumím kartáček bekhend).

Vzpomněl jsem si na to proto, že jsme v neděli po delší době vyrazili s Berkou na squash. Vždycky jsem to mlátil pravačkou, ale po nepříliš povedeném parakotoulu na svahu Kriváně před třemi lety mě bolelo pravé rameno natolik, že jsem se přeučil na levačku. Pak jsem se nějak vrátil k pravačce a včera jsem se nějak nemohl rozhodnout – zdálo se mi, že servis mi jde líp levačkou, hra pravou rukou. Profesionální trenér by si nade mnou asi zoufal, ale hraju přece pro radost, ne?

Jsou ovšem věci, se kterými rozhodně ani nechci zkoušet, jak na tom vlastně jsem, jako třeba sexuální orientace…