začátečník

Nějak jsem dlouho nic nenapsal, mezitím život plynul jako rybník Řeka a stihlo se udát pár zásadnějších událostí. Především jsme podruhé navštívili Syrečkov kvůli Starší, za účelem záměny písmenek před jménem. Přežili jsme jednu rodinnou osmikřížkovou oslavu. Vyměnil jsem nejprve svobodnou černovlásku za vdanou blondýnu a následně rozvedenou skoroblondýnu za vdanou černovlásku, obé se však týkalo vztahů převážně fabrických. Z dřevěných okenních rámů nám bouchači nadělali topivo a prohodili je za plastové. Vylezl jsem na dům těžkou severní stěnou, jistil se kotvami každého půl metru, oškrabal lišejník a nahradil ho tavenou skálou a zpěněnou ropou, oboje v zájmu zachování tepla z rodinného krbu.

Minulou, ne, předminulou středu jsme se vraceli z tradičního běžkosjezdoslivovicového pobytu v Podzimních horách a byli jsme tázáni na čas příjezdu a zda by nemohla přijít Mladší se svým přítelem na návštěvu. Berka hned zavětřila, že se na nás chystá nějaká kulišárna. Chvíli jsme o tom spekulovali, ale nevyšlo nám z toho nic pravděpodobného.

Zpáteční cestu jsme nijak neuspěchali. Nejdřív jsme si dvě hodinky na ledovém svahu proráželi cestu mezi školními kursy ve středisku Pavlíkov. Pak jsme kreativně zvolili nikoliv nejkratší, ale nejmalebnější a nejneotřelejší trasu domů přes Babičkov, kde jsme obdrželi okurky, chleba a brambory (připadal jsem si trochu sociálně slabší). V Kvínkáslu jsme si ještě trochu zajeli předat majitelům jedny zapomenuté běžky. Domů se vrátili až k večeru, naplnili pračku a postavili lyže zase do kouta. Pro jistotu jsem se ale před návštěvou oblékl o stupeň důstojněji, než bych to udělal za normálních okolností. Ostatně po pětidenní nepřítomnosti, spojené s úsporným režimem topení, by trenková varianta byla zdraví mírně nebezpečná.

Přišli před sedmou. Už při pohledu na to, co Vladivoj třímal v rukou, bylo zřejmé, že naše prvotní odhady byly správné (v pravé kvítí, v levé něco destilátu…) .

Byla to, pokud se týká obchodu s bílým masem, moje první transakce. Přes její nerentabilitu, porovnáme-li vložené náklady (od roku 1987) s tržbou (jeden Jameson), jsem pocítil určité uspokojení až hrdost, že nejde o výprodej ani o zboží s falešnou značkou, natož pak o nucený výsek. Pravda, vzniknou ještě další transakční náklady a bude ještě nutno Berku seznámit s mateřskou společností druhé strany – Podzimošová, a.s. (já si s nimi již rukou potřásl na temném náměstí po novoročním ohňostroji), ale to už je hračka. S ohledem na to, že dodací (?) list by měl být podepsán až po prázdninách, odehrává se už teď dost horečná činnost. Naštěstí spolužačka Starší pracuje v salónu, který kompletuje dodávku obalovým materiálem (vesměs v barvě bílé), zeleninovou oblohou (v barvách pestrých), pronájmem předávacích prostor, obrazovou dokumentací bezchybného předání a následnou intoxikací obou stran tak, asi aby to účastníkům přestalo být líto.

Nejsem z toho nervózní, kdyby něco nevyšlo úplně ideálně, máme na skladě ještě jeden kus :-)