Na chvíli kopytníkemNaši přátelé mají občas různé bláznivé nápady, ale nedělá nám problém se k nim připojit. Na oplátku já vymýšlím pro naše přátele záležitosti, které mně bláznivé zas tak nepřipadnou, ale jim možná ano – jako třeba ujít za den dvacet kilometrů pěšky… Použitím taktiky “už je to jenom kousek” však často dociluji pro ně neobvyklých výkonů.

Poslední bláznivý nápad byl, sehrát pohádku o Smolíčkovi pacholíčkovi. Jen tak, bez obecenstva, čistě pro radost. Kamarádka Účetní napsala text, co do absurdity hodný Václava Havla. (Po zvětšení písma na font velikosti 14, aby byl čitelný bez brejlí, na 2 stránky A4). Pro přebytek potencionálních mužských herců rozdělila titulní roli na dvě postavy – Smolíčka a Pacholíčka.

Pak ještě přebývaly kandidátky na ženské role, došlo tudíž ke merdži s pohádkou o Budulínkovi. čímž k Jezinkám přibyla Liška. Tato role je herecky nejnáročnější, neboť u ní dochází v průběhu dramatu k charakterovému vývoji – z podlé únoskyně se stává ještě podlejší donašečka, protože napráská Jelenovi, že Smolíček s Pacholíčkem mají být servírováni na lesní hostině jako zvláštní delikatesa.

Casting mi přidělil – zřejmě s důvěrou v mé manuální schopnosti – roli Jelena, což znamenalo uříznout cestou z práce v křoví dvě větve z plevelných keřů svídy či co to bylo, navrtat dva dřevěné špalíky a vše spojit koženým řemínkem, protože upevnění do lebeční kosti by pravděpodobně způsobilo výpadky z role. Fyziologicky tedy vkloubení odpovídalo spíš tykadlům než parohům.

Trochu jsem to ale přehnal s velikostí, takže po nasazení jsem mohl procházet dveřmi jen v hlubokém předklonu. nezbylo než čtrnácteráka zredukovat přibližně na osmiapůlteráka, abych neohrožoval ani stropní svítidla. Kostým jsem doplnil kůží (sice z nějakého menšího zvířátka, ale aspoň na hřbetě) a kopýtky. Vzdal jsem snahu o přírodovědnou přesnost a ačkoliv sudokopytník, vyrobil jsem s tvrdého papíru pouze lichá, nečleněná kopýtka na přední běhy (pardon, běhy má zajíc, u nás spárkatých se tomu říká nějak jinak).

Naštěstí nebylo předvedení pohádky přítomno žádné dítě, nejspíš by to ovlivnilo jeho psychický vývoj. Je sice lepší být za jelena, než za vola, v dané situaci ale bylo skoro jedno :-)