Připomíná mi to Hitchcokův horor v menším, s tím rozdílem, že v něm se ptáci cpali dovnitř, u nás se snaží dostat ven.Už jsme si zvykli, že když jsou v obýváku slyšet podivné zvuky nejasného původu, te třeba zatáhnout závěsy kromě jedné části jednoho okna, to otevřít a pak otevřít krbová dvířka. Dobrodruh, který se vydal prozkoumávat sopouch, si to neomylně zamíří ke světlu a je venku, aniž by stačil uvnitř něco pokálet. V neděli to Starší demonstrovala před celým shromážděním užšího příbuzenstva.

Včera jsem byl sám doma a chvílemi se mi zdálo, že slyším nějaký divný zvuk, ale v krbu byly jen třísky a polena na zátop… odhadl jsem to na slyšiny (slovo vymyslela slečna Slůňa, analogie k vidinám). Ale nebyly! Dnes jsme přišli domů prakticky současně s Berkou a na okně od kuchyně – vrabčice. Přehodnotil jsem včerejší závěr, trochu ji prohnal mezi orchidejemi a nasměroval na otevřené okno.

Připravili jsme si lehkou letní večeři, složenou ze zdravé zeleniny, hojně zalité ještě zdravější majonézou – a zas ty slyšiny, tentokrát střídavě nás obou. Postupně jsme lokalizovali jejich zdroj v koupelně; byl to hezky vypasený a nijak zvlášť frustrovaný vrabčák. Vzhledem k trvalému uzavření krbových dvířek musel proniknout jinudy. V úvahu nepřipadá digestoř (filtr a mřížka), těžko karma (stříška na komíně), takže nejspíš pronikli přes plynový kotel.

Z intenzity útoků se dá usuzovat buď na nějakou genetickou mutaci, vzniklou v důsledku silného vyzařování, nejspíš arogance ze souseda Hnízdila, nebo na patologického dobrodruha, který si po nedělním úspěchu vzal sebou družku, aby ho doživotně obdivovala za nezapomenutelné dobrodružství. Ačkoliv Berka nadávala, že čerstvě vyglančená koupelna začíná připomínat doly na guáno (a to nemluvím o čmelících, lezoucích po okně a hledajících nového, perspektivního hostitele), zatím nebudu nic zaslepovat ani mřížovat. Dobrodružné povahy to mají u mne dobré.

K tomu se vloudily drobné potíže s technikou. Když mi Starší v sobotu upustila plastovou láhev s čímsi přímo do tiskárny a rozdrolila tím lištu, která přidržuje čistý papír, skřípal jsem zuby jen trochu. V neděli jsem po pilném víkendu dorazil prográmek, generující náhodná čísla do hrůzy, vymyšlené magory na ministerstvu financí a zvané PaP. Dokončil, uložil na flešku a odešel na hodinku za občerstvením. Během té doby obrazovka ztemněla a přístroj odmítl jakoukoliv další diskuzi. Položil jsem flešku na mísu z růžových květů, vykouřil kadidlem, padl na kolena a poklonil se do všech světových stran, pronesl zaklínací formule pro dlouhověkost a oblékl si čisté tričko, protože na pondělí jsem slíbil dodání programu v bezvadném stavu.

Ráno jsem zneužil služební PC k odeslání a pak dolaďoval drobné nepřesnosti, jako že třeba data nelze vůbec nahrát… ale to byla prkotina. Na vině nefunkčnosti byla naštěstí jen grafická karta; ten parchant odpravil už tuším třetí. Má na takové vrtochy už však věk, je mu 21 let…