Roční ztráty a nálezy

Zase rok pomalu v háji… jediné pozitivum je blížící se důchod. I když jsem ho možná trochu oddálil; kvůli přechodu na jinou pozici jsem byl lámán na co nejpozdější termín mého odchodu. Kdo by vrážel prachy za školení do někoho, kdo už se vidí doma, respektive na cestách. Neodvážil jsem se přiznat, že jsem původně chtěl skončit o půl roku dřív a na zimu se jet ohřát na jižní polokouli.
Nojo, nová náplň práce, ale ta stará mi skoro celá zůstala… takže to nové trochu zanedbávám a pořád doufám, že do 25. 5. 2018 je pořád času dost… Nakonec, beru dva platy, a jak pravil jeden obzvlášť odporný politik, kdo z vás to má… (každý ale jen polovičkou, bohužel). Jenom mám bránit něco, co mně samotnému je dost fuk, ale jak říká kamarádka, „to pude“.
I doma se dějí velké věci. Rozhodli jsme se pro Mladší a Pišišvora zrušit půdu, škoda, nebude se kde hezky věšet, a vybudovat garson, bohužel mdlý stavební úřad a ještě mdlejší projektant a naopak iniciativní Berka („musíme se do toho pustit“) vyústili v zahájení akce až v září, takže teď prší do sklepa a do části garáže. Ještě že mi Kapitán pomohl vybetonovat věnec, tesaři a pokrývači mohou zas aspoň částečně poskládat, co rozházeli.
Uvolnilo se místo ve stodole, Ferda, 17 let stár, čeká na likvidaci někde u Benešova, já se praštil do hlavy a Berka trochu popraskala vepředu i vzadu, ale pilně srůstá. Jinak by musela beton na věnec míchat ona. I tím se stavba odložila o kritické tři týdny, než jsem nabral síly. Ukrajinci mají koncem roku napilno a na malé akce se jich nedostává. Tato srážka se obešla bez vrtulníku, jen nás překládali do Kvínkáslu s houkačkou.
Helikoptéra se vyskytla u srážky s Němkou, na italské sjezdovce Speikboden, ji odnesla, já se jen otřepal. Kam koukala, to nevím, já jel rovně. Bohužel jiného názoru byl její manžel a hlavně právníci, ti si vydělali tisícovku eur, a přitom je to vůbec nebolelo.
Druhý vrtulník – to nebyla srážka, ale poslední sestupový krok z rakouské ferraty. Můj podíl na tom byl takový, že jsem to celé vymyslel, naštěstí píšu vždycky předem potencionálním účastníkům, že nejsem cestovka a každý si jede na vlastní triko.
Pišišvora pilně učíme základní společenské fráze, jako třeba „dobrou s kobrou“, zatím po sobě docela hezky uklízí, uvidíme, jak jí to dlouho vydrží. Bohužel si Mladší našla náhradu, co bydlí na opačném konci republiky a pracuje mimo EU. Prudivý Bývalý ji ale neodpustí ani minutu nároku na Pišišvora, takže to bude oříšek.
Zemřela bývalá švagrová, zemřela v podstatě na svůj pesimismus, což je pro mne další důkaz, že se dlouhodobě nevyplatí, pořád jen na něco nadávat, nikomu nevěřit a starat se jen o své psy.
Pořád mi chutná Tullamorka, ale dopřávám si ji výjimečně. Co mně bavilo, baví mě pořád. Jen společenský život nulový, když denně po práci oblékám modráky. Ani na cvičení od září nestíhám chodit, a tak se ještě nemůžu omotávat tím černým, co mi přiznali už někdy v květnu…