u nás právě probíhá. Doma.


Nepořídili jsme si maringotku ani šátek s blýskavými ozdobami, nehráli jsme na kytary ani jsme neukradli sousedům žádnou slepici. Prostě jsme folklórně použili nábytek jako palivo.
Rozkládací gauč si koupila Berka ještě za svobodna a v Žirafíně jsme na něm občas trávili příjemné chvilky. Po přestěhování do Pirknperku chvíli dominoval obýváku, posléze se přesunul jako záložní do horního patra, kde střídal pokoje. Pro značné ošoupání bočních područek dokonce absolvoval omlazovací kúru u čalouníka. Poté, co Mladší opustila svůj pokojíček a místo sebe do něj nastěhovala další přebytečnou rozkládací válendu, už ani nebylo kam ho v případě potřeby roztáhnout.
Likvidace nebyla obtížná vzhledem k důmyslné stavebnicové konstrukci. Bytelný kovový rošt jsem zatím uložil, dostanou ho při příštím sběru místní hasiči, z části si možná vyrobím pomůcku na svařování v pravém úhlu. Na sololitových částech jsem si vyzkoušel různé údery, dřevěné rozmělnil pilkou a obé po večerech pilně přikládal do krbu.
Na velké topení to ale není. Otrhal jsem tedy palubkové obložení na schodišti. Máme přece týden romské kultury. A až proletí komínem – vidíte to výhřevné podbití stropu?