Stáří není pro chudý.
Tak nějak jsem se dožil toho, že ač jsem měl kulaté narozeniny, začal jsem svůj věk psát s hranatou číslicí vpředu. Zkusím se zamyslit nad tím, jak vlastně brát přechod od juniorního seniora k middle-age seniorovi (ten termín mě právě teď napadnul, a já se mu nebránil). Rozhodně to vyžaduje silné finanční zázemí, neboť:
- pracovat se už moc nechce, nečestně získávat prostředky (podvody, krádežemi, defraudací) by na stará kolena zavánělo možností dopustit se senilitou podmíněných elementárních chyb;
- rovněž vybírání kontejnerů za účelem prodeje surovin se zatím nejeví úplně důstojným způsobem zajištění klidného stáří, ale třeba se to ještě změní;
- jako zdroj příjmů připadá do úvahy pouze vítězství v dobře honorovaných vědomostních soutěžích; ale ty čekací doby adeptů…
- naopak se chce cestovat, zejména když se generaci G+1 podařilo umístit do péče profesionálů;
- je nutná zvýšená péče o zdraví, vynucená tlakem reklamních spotů; nutno vyzkoušet všechny neúčinné prostředky pro zachování chrupavek, zmenšení prostaty či naopak zvětšení erekce;
- je nutno dále aspoň drobně finančně i jinak podporovat G-1 a G-2;
- zvýší se jednorázově náklady na oslavy; přes nechuť k tomuto druhu akcí je nutno si přiznat, že úspěchem už nejsou dožitá desetiletí, ale roky;
- zpomalování krevního oběhu vyžaduje zvýšení teploty v obytných místnostech, a tím větší faktury za plyn;
- odchází odvaha k bastlení, rukodělné výrobě a neodborným opravám – je nutno volat a platit odborníky.
Na druhou stanu budu mít levnější permice v italských lyžařských střediscích ( k čemuž bych ale potřeboval ještě nová kolena) a můžu jak v Kvíkáslu, tak v Koněpůlkách sedět v trolejbáku či autobáku od rána do večera. Až za chvíli dosáhne na tuto metu i Berka, budeme sedět spolu, a to bude úspora za topení!

