Výlet kolmo

nemusí mít nic společného s pravým úhlem.

Tentokrát jsme vyrazili do povodí Tiché Orlice. Na náhorní plošině nad řekou bylo v neděli kolem poledne liduprázno, autoprázdno, cykloprázno, dokonce ani pes po nás neštěk' a to už je co říct. Nad planinou kroužili supi nebo co to bylo, mršina ale nikde žádná. Míjeli jsme dobytčí výběh s lípou, kde visek svatý obrázek. Kolem byla zelená pastvina, jen pod obrázkem rozhrabáno. Usoudili jsme, že je to z toho, jak krávy vstávají po modlení z pokleku.

Výletní hospodu v K. jsem navštívil poprvé asi po pětadvaceti letech; sliboval jsem rušnou příjemnou zahradní restauraci, ale chataři se klepali zimou za okny svých paláců a nemínili nám dělat společnost. V ušmudlané hospodě se stravovala jen početná rodina hospodského a trousila opovržlivé poznámky na adresu kvality jídla. Tím pádem jsme na oběd raději pokračovali do blízkého kdysi lázeňského městečka. Velmi příjemné posezení a vlídné ceny, ale i nadměrně ochotný vrchní; když už jsme se nasyceni chystali platit, nasunula se dovnitř početná skupina zakládajících členů Klubu turistů českých a pro samé kávičky, presíčka, smetánky a pivíčka jsme měli co dělat, abychom na sebe strhli pozornost.

Další cesta vedla kolem kolejí. Čím lepší trať, tím víc bahna kolem. A najednou "Tý vole, pendolíno. A tý vole, eště jedno." Tak jsme to chytli z obou stran.

Za největší úspěch dne považuji to, že se nám opět podařilo objet všechny bouřky a přeháňky a dovršit výlet suchou nohou, byť s mokrými zády (ty blatníky na trekových kolech by měly být delší).

 

Příspěvek byl publikován v rubrice do rána toulám... a jeho autorem je rowdy. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.