Myši jsou už všude. Bojuje se o každou místnost, o každou píď.
Došlo na boj muže proti muži, totiž myši.
Už jsem informoval o té nesmiřitelné válce i o mých úspěších a neúspěších
Včera bitva vstoupila do dalšího stádia.
Mladší přišla odpoledne s očima navrch hlavy, že myš v jejím pokoji na poličce cvičí sestavy kung-fu. Odešel jsem se uklidnit blogováním. Usednul jsem k počítači a z odpadkového koše uslyšel chroupavé zvuky. Statečně jsem ho uchopil a s nasazením vlastního života vynesl na balkón. Balkónové dveře jsem rychle přibouchl, pečlivě uzavřel a zabarikádoval nábytkem.
Za chvíli povykovala Berka, že potřebuje na balkóně pověsit prádlo. Vysvětlil jsem jí vážnost situace, že jsme v podstatě ve stavu obležení. Mezitím myš z koše vylezla a po fasádě a po čichu zamířila zpět k Mladší do pokoje.
Ozbrojil jsem se baterkou a ve stodole vypátral past. Dříve popsaným postupem jsem ji nastražil, tentokrát k Mladší do pokoje.
Usnuli jsme, ale strašlivý hlodavec nám ještě několikrát výsměšně přeběhl ve stropě nad hlavami.
Ráno jsem našel Mladší spící na gauči v obýváku. Zřejmě jí vyděsila příšerná rána sklapnuté pasti a následné smrtelné chroptění.
Chycenou myš jsem vyhodil z balkónu a koš na papír vysypal do popelnice. Samozřejmě už bez obyvatele.
Při pokusu o opětovné nastražení pasti se mechanismus rozpadl a péra se mi vymrštila proti obličeji. Musel jsem vzít perlík a několika ranami past opravit. Teď už zase natahuje své příšerné zkrvavené čelisti po další oběti.
Je ze mne duševní troska. Sedím u počítače a tetelím se hrůzou, odkud uslyším další zaškrábání. Odpoledne jsem se vzepjal k duševnímu výkonu a objednal na příští týden letecký zájezd, daleko za moře, kam myš nedoplave. Pojedeme ale jen s Berkou, děti doma necháme. Snad z nich nenajdeme jen ohlodané kostry.
hlodavec podnájemníkS hlodavcem žijeme už léta, i když každý rok doufáme, že tato sezóna bude bez podnájemníka. Dá o sobě vědět vždy koncem léta, škrábáním v podhledu stropu. Tak nás porovokuje od září do dubna. Provedli jsem již mnohá opatření k nedobytnosti našich půdních prostor, ale marně. Jediné co se mění je míra naší rezignace. Jen tiše doufáme, že se neprokouše až do našeho vestavěného podkroví. Příroda je mocná.
Já vídám myšky jen vyrovnané na balkoně, když mi je Mouran nosí, aby byl pochválen. Když jsme ale měli kdysi kocourka Tlapku, ten i myšku donesl do obýváku a tam, za pištění celé rodiny, dokazoval, jak jsou myši odolné.-)))
jo rowdypravděpodobně lidová a nejlepší v podání mé babi co má hudební hluch:-)))))
já myšku doma nikdy neměla a to už jsem bydlela na tolika místech… jen jsem se chtěla pochlubit:o))
Prosím tě, já tu žiju na samotě v polích a myš vidím v baráku nejdřív v prosinci,když je venku velká zima, nebydlíte v zemljance?:-))
2 maya – neznám, slezská lidová?
2 pipetka – jestli zrovna vyběhnul, když šly zprávy, tak se nedivím, že zase rychle hledal díru :-///
Jako malá jsem měla panickou hrůzu z toho, že se potkani z chléva prokoušou skrze zeď ke mně do pokoje a … vlastně nevím co. Ale fakt jsem se bála… Jinak, nyše myši postupem času zdomácněly natolik, že jeden obzvláště společenský exemplář večer vybíhal zpoza obývací stěny, koukal se na televizi a nepolapen mizel tamtéž. Přeji hodně zdaru…
a tuhle znáš?…měla jsem galana, ten se myší bál
pro nešťastné myši k nám nechodíval…
Hlavně, aby si to nezačaly zpívat obě holky:-)))