Řídím jen když musím.

Dnes mi došlo, že jsem se vlastně celé prázdniny vyhýbal řízení.

Ne že bych řídil nerad, nebo snad špatně (to už vůbec ne – jsem mistr volantu. Mimochodem, znáte tuhle? Přijede Čech do Moskvy a na letišti nastoupí do taxíku. Řidič to rozjede a první křižovatku prohučí na červenou. Čech se diví: Proč jste nezastavil? Na to taxíkář: Jsem mistr volantu. To se opakuje na druhé, třetí… Na desáté křižovatce ale svítí zelená a taxíkář dupne na brzdu, až gumy smrdí jak rasův pytel. Čech se ptá: Proč nejedete, máte zelenou? A taxíkář na to: Musí se dávat pozor, jestli zrovna nejede mistr volantu.)

Nicméně od dovolené jsem celé prázniny nejel autem, a když, tak řídil někdo jiný. Dnes jsem si to ale vynahradil – ráno do práce (kvůli dešti a času), přesednout do služebáku, směr hlavní město, na dálnici a na Jižní spojce několik havarovaných magorů, ucpané nábřeží, pak to samé zpátky. Kousem před domovem se opravuje mostek, těsně před křižovatkou, půlka je vybroušená a provoz v druhé půlce řízen přenosným semaforem. Takový zmatek už jsem dlouho neviděl, a to v místě, kde normálně není žádný problém s průjezdem. Kdyby tam bylo jednoduše vyznačení přednostního směru, auta by se tam v pohodě srovnala, ale takhle…

Poučení: zas a znova je vidět, že moc regulace škodí. A zkouší to na vás kdekdo – od maminky až po Evropskou unii. Myslete, braňte se, nenechte se svazovat nesmysly, i když se tváří jako ztělesněné veřejné blaho. Bohužel, svobody je na světě pořád míň. Nebo snad nějak mutuje.

Příspěvek byl publikován v rubrice tak jde život a jeho autorem je rowdy. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 komentář u „Řídím jen když musím.

Napsat komentář: insolitus Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *