O co lepší dovolená, o to dramatičtější situace doma.

Opustili jsme domov minulý týden v úterý v blahé naději, že doma bude všechno fungovat. Nestalo se tak.

Hned ve středu přišla od Starší SMS. Otevřel jsem ji a četl nahlas:

"Ahojda. No nam se ucpal odpad. Vse vyteka sprchou. Napusteni vany nepomohlo. Taky tece do sprchy. Nerikej to mamce, at ji nesplasis."

Tu poslední větu by určitě bylo prozíravější dát na začátek.

No když máme spotřebu dvě role toaleťáku za den, tak se nedivím.

Poslal jsem několik vět o tom, že trpělivost je matka naděje, o významu fekálií pro národní hospodářství a jak zavést zahradní hadici do čistícího kusu na odpadní rouře. Marná námaha. Koťátka nasedla do auta, naložila Buflíka a vydala se hledat azyl u babičky.

Podařilo se. Další zpráva zněla: "Mame se dobre. Babicka vari a my jime a jime. Ucim se na autoskolu. Buflik ma zacpu a je smutej a nevrlej. Pocasi ujde."

Ve středu jsme se vrátili, já musel zůstat služebně v Praze a přijel jsem až večer. Berka mezitím otevřela septik, prošťouchla odpad a objednala hovnocuc. Zprovoznění jsem vzhledem ke svému cestovatelskému průjmu velmi uvítal. Mám šikovnou manželku.

Stejně tam ale polezu, protože nám kanalizační podnik přikázal septik zrušit. Nechápu. Příště asi na čištění přijde sám Velký Kanalizátor.