Co slyším v posteli.
Vrabci tvoří základ. Perou se vytrvale a skoro denně.
Špačci řvou na ořechu, jako by chtěli ve druhý podzimní den ještě zahnízdit.
Holubi škrábou spárky po plechové střeše a když jich přelétne hejno kolem okna, jen to zasviští. Odpouštím jim to, jsou vychovaní, poštovní a očkovaní.
"Dyby byla Moráva, jakó je Slésko" – soused v hospodě asi testuje zvukovou aparaturu. Pochybuji, že by touhle dobou bylo někomu do tance.
V dálce někdo týrá sekačku. a likviduje poslední zbytky letní trávy.
Úplně blízko mi bzučí kolem obličeje komár. Už jen lítají a nekoušou. Za pár dní obalí stěny a strop ve sklepě tlustou vrstvou a za dalších pár měsíců se už budou válet po podlaze.
Na nádraží troubí lokomotivy smutnými hlasy jak z jurského parku. To volají dálky.
A já zatím musím přemýšlet o hovně. (Jak zavézt septik.) Vstanu a jedu kupovat kanalizační roury.
a nad čím dumáš? vyčerpáš a zasypeš! víš kolik lidí se chce zbavit stavební suti?? 🙂
Ono vidět, nebo slyšet vrabce,to už je “dneska” velká vzácnost.
Idylické ráno.-))))))))