Hou, hou, hou

mám to za sebou.

Tedy výročí a jeho oslavy. Ne, nejedná se o Velkou říjnovou, jen o malé listopadové.

Ve čtvrtek to bylo velké a přišli všichni pozvaní, co neměli vážný důvod nepřijít, a měl jsem z nich velkou radost. Hlavní dar byl infúzní stojan s mlíčkem pro dětský věk, šťávou pro nezletilce, pivem pro dospělého a fyziologickým roztokem pro udržování fyziologických funkcí v období, kdy člověk už neudrží nic jiného. Pak whisky všech světových a pišingry všech tuzemských značek. No prostě, vědí co mám rád. Pro celý večer ale všechno zastínila dokonalá kravata, kterou jsem si hned uvázal a hrál si s ní na dýdžeje.

O půlnoci jsem si otřel ústa od čtyřiceti sedmi různých druhů rtěnek a Berka mě odvezla i se vším domů a pak jsem pečlivě vyspával, až do pátečního poledne. Otočil jsem se v práci kvůli nejakutnějším věcem, dokoupil zásoby a za chvíli jsme vyráželi na hory. Už několik let se nestalo, že bychom jeli někam autem úplně všichni, Berka, Starší, Mladší i Buflík jako tentokrát.

Z mých přátel přijely dvě rodiny už v pátek, jedni natěšeni na horské túry, druzí taky proto, že se soběslavských blat do Poštolčích hor je to skoro přes půl republiky, takže se to musí využít. V sobotu dopoledne jsme vyrazili na hřebenovku a mile nás překvapil bufet na Pěticestí, kde jsme byli první návštěvníci kromě těch, co tam spali tu noc ve stanu. Vyzkoušel jsem několik nových nábližek, kupodivu jsem se vždycky našli.

Mezitím se sjížděli a zase rozjížděli ostatní mí kamarádi, ale bylo potřeba vyrobit si hlad a žízeň na večeři. S nekolika nejodhodlanějšími jsem vyrazil do vánice a pozvolna se blížícího šera a načasoval túru tak, že před šestou jsme dorazili k roztopenému krbu v hospodě.

Na pouštění draků byl tenhle víkend trochu málo větrný a trochu příliš vlhký, takže z něj sešlo. Zato mi přišel popřát drak osobně, ve spáru košíček s Červeným drakem a papírovým drakem a plastovým drakem a přívěskem ve tvaru draka a dračím čajem a tak… A aby mi nebylo líto, že draci si můžou lítat a já ne, tak jsem dostal dárek, že taky pár desítek vteřin poletím a bude to teda fofr…

No ale ty masáže jakéhosi jihoasijského původu, to by taky nemuselo být špatné…

Bohužel už od začátku týdne jsem nějak moc nemluvil a po čtvrtku už jen sípal. A k tomu moje kamarádky, jejichž partneři byli schopni vyloudit nějaký ten akord na kytaru a podpořit mě, tyto před nedávnem zavrhly, takže k hudební produkci tentokrát nedošlo.

V neděli dopoledne bylo počasí ještě o poznání hnusnější než v sobotu, takže jsme vyklidili chatu a přes jedno překvapivě zavřené muzeum dorazili s větší částí společnosti k nám domů. Nevím, jestli jste už někdy zkoušeli dávat dort do mikrovlnky, ale mně se to docela osvědčilo – rozmrazil jsem ten, co mi přebyl minulý týden a vyšla akorát na každého jedna porcička. No a pak už jenom zlikvidovat následky celého závěru týdne a dohnat internetový a blogovací a vůbec komunikační absťák.

infuze.jpg

 

Příspěvek byl publikován v rubrice tak jde život a jeho autorem je rowdy. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

9 komentářů u „Hou, hou, hou

  1. 2 BrandejsTo jsem si mohla myslet. Sice se říká “láska prochází žaludkem”, ale v některých případech nejde jen o ty hmotné statky… tedy alespoň teď a mě – jindy klíďo píďo…:-))) Pořád čekám…:-))) Pšššt, třeba to někoho i napadne.

  2. 2 BrandejsMyslíš??? No, jen aby. Stejně by to při nejmenším chtělo něco na odpuštěnou (udobřování to já ráda). Jinak bude zase FŇUK…:-)))

  3. Aha! Tak tedy malé listopadové?…:-))) No, nenadarmo se říká “co je malé – to je hezké”. Ale jinak tedy FŇUK… dárků je tu zmíněno velice pomálo. Na určitou skupinu lidí se tu krásně zapomnělo!!! Zamačkávám slzu a znovu FŇUK…:-)))

Napsat komentář: Mod. Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *