O mistru svého oboru.

Občas jsem chaotický, v malých i velkých věcech, ale rozhodně jsou v tomto ohledu větší borci. A už jsem toho v poslední době o sobě napsal dost, tak zase o někom jiném.

Specialistou v tomto směru je můj kamarád Robrt. Je to muž velkých myšlenek a smělých plánů, leč zmateného jednání.

Poté co se kdysi oženil, koupil pozemek s chýší z heraklitu a začal na něm budovat rodinný dům. Zpočátku šla práce rychle od ruky. Jeden víkend jsme se mu vydali pomoci a za sobotu jsme ve čtyřech a čtvrt člověku (čtvrt síly byl pětiletý syn, který obsluhoval vrátek) vyzdili celé první patro. Pak do toho přišla revoluce, Robrt chodil na Letnou zvonit klíči a jakmile to šlo, vrhnul se do soukromého podnikání, a stavba stála.

Manželka zatím žila s dvěma dětmi v chýši a za deštivých nocí pečlivě rozmisťovala nádoby po podlaze. Smířila se s tím natolik, že se vrhla na Bibli a začala studovat aramejštinu.

Robrt po několika letech dospěl se stavbou tak daleko, že bylo možné se jakžtakž nastěhovat a chýši zbořit. Vzápětí na jejím místě začal s velkodušností sobě vlastní budovat bazén. Na záchranu manželství ale bylo už pozdě a začali si žít každý po svém. Do domu se stále vcházelo po prkně položeném přes výkopy a zářezy a v obýváku byl holý beton.

Kamarád několikrát zásadně změnil plány na dispozice domu, ale to bylo celkem jedno, protože do domu, jehož ideální polovinu vlastní manželka, která už je prakticky cizí osobou, nemá cenu investovat jedinou korunu. Ve druhém patře ještě vylepšil jeden pokoj a koupelnu, protože do bytu přijali studentku z Austrálie, ta ale v chaotické rodině dlouho nevydržela.

Teď už má rozvod za sebou, své ex koupil byt a vyplatil úžasnou hromadu peněz, na které si musel vzít úvěr, přestože spíš než o obytný objekt se stále jedná o chaloupku hrůzy. Tím pádem mu na jakékoliv rozumné zvelebování zase nějakou dobu nebude zbývat.

Robrt neustále kupuje auta. Vždycky zjistí, že vlastní šílenou šunku a koupí buď něco ještě šílenějšího, nebo něco, do čeho i ta nejmenší žárovka stojí čtyři tisíce. Když si kupuje ledničku, tak jedině nerezovou až do stropu za sto tisíc, přestože v ní jsou dva plátky tlačenky a stojí vedle kuchyňské linky, složené z několika náhodně seskupených stolů několik desetiletí starých a do domu se stále vchází bezútěšnou garáží.

Mohl by být úspěšným podnikatelem a neživit se rukama, ale nápady. Vlastní elektrotechnickou firmu, sám si navrhuje obvody a zapojení a systémy ovládání. Vystavuje na veletrzích, kde všichni obdivují, jak za nepatrnou cenu vytváří funkční skvosty. Když se sejdeme s přáteli, vypráví o svých úžasných plánech a geniálních nápadech, ale to zbohatnutí mu pořád nějak nejde.

I když to tak ale asi nevypadá, přesto mám Robrta rád, protože je svůj a neopakovatelný a charismatický a velkorysý. A mám rád i jeho bývalou, přestože ta je už někde úplně jinde, protože jí taky za leccos vděčím a nedivím se, že tuhle epizodu skončila.

Chaotičtí lidé prostě mají ten život nějak veselejší.