orkán za dveřmi…
Trošku to dnes fouká. Žádná velká radost. Nevadí mi vítr ráno, protože mě většinou žene do práce. Do práce se normálně honit nedám, jet na kole po větru je ale příjemné.
Horší větry jsou ty odpolední až večerní (pak jsou ještě jedny horší větry, ale o těch radši dyzgrétně pomlčím). Vanou většinou od západu a probojovat se proti nim je někdy fuška. Ale stačí si představit domov, teplo, nalitý čaj (ofšemže s rumem) a hned se do pedálů šlape radostněji.
Větry noční taky nejsou nic moc, hlavně proto, že cloumají plechovou střechou podkroví a hrají na ni různé svisty. Za větrné noci se tak obvykle prohlubuje můj stálý spánkový deficit. Spát se sluchátky na uších jako Otík neumím, takže se převaluji a vyrábím si noční otlačeniny.
Vichřice berou domům střechy, chodcům klobouky, úředníkům papíry a mně klidné spaní. Jako by jiných příčin nebylo už tak dost.
R.plochá můj milý, to není střecha, ale poklop nebo víko:-)))
Takže ˇ”śumperák” a nebo “funkcionalismus”?:-))
Mod.,ale na plochu střechu nedáš šindel ani z canady, ani z candáta :-))
oprava“že do střešní konstrukce”:-))
Já jsem před lety vybrala střechu z canadských šindelů, protože se mi zdála nejlehčí a tak jsem si myslela, že ten domeček bude do země zatlačovat co nejmíň. Taková střecha má taky tu výhodu, že je střešní konstrukci jsou dlouhými hřebíky natlučené nevelké desky a do nich pak kus po kuse přibité ty šindele. Vítr se nedostane ani pod ty desky, ani pod ty šindele a tak není ani žádný šum svistu, je to prostě milá, tichá, zelená střecha:-)