Není to přesně na den

ale před rokem jsem vykouřil svou předposlední cigaretu.

Byl jsem vždycky jen příležitostný kuřák – na základní škole jen při lampiónovém průvodu a obdobných obskurních akcích, krytých tmou. Na střední škole vůbec, později se spolubydlícím jednu před spaním nebo dvě k pivu. Na vojně trochu víc, zejména z nedostatku jakékoliv smysluplné činnosti, pak zase trochu míň. V práci prakticky nikdy, vyjma oslav, které se ale z celovečerních akcí před dvaceti lety postupně staly čtvrthodinovým usrknutím bavoráku při zcela výjimečných příležitostech.

Doma pak jednu po příchodu, jednu po večeři, jednu při venčení Buflíka a víc jen při posezení s přáteli nebo nějaké práci v garáži, na zahradě a podobně.

Koncem loňského ledna jsem jednoho dne zjistil, že vyjít do prvního patra je něco jako přeběhnout ze šestého do sedmého výškového tábora na Čomolungmě, a tak mě z největší práce na roční sklizni zavřeli na plicní JIPku a oblepili hadičkami a elektrodami. Pak už jsem jen vydával pokyny vleže nebo pojízdného křesla, na kterém mě potupně vozili po areálu nemocnice jak paní Müllerová Švejka. Jen jsem nevykřikoval nic o Bělehradu, ale naopak se snažil schovat za límcem bundy.

Za pár dní mě zas odlepili a mohl jsem se po odchodu staniční sestry přesunovat na chodbu, rozházet kolem sesterského počítače své papíry a po večerech a nocích tlouct do klávesnice za úžasu kolem procházejících posádek vozů záchranné služby.

Pak jsem si pobyl ještě nějaký týden doma a užíval si mimořádné výsady vzdáleného přístupu do podnikové sítě. Nakonec mě pustili zas mezi normální lidi a zase jsem nasedl na kolo.

Tři krabičky různých značek, které mi zůstaly, mám dodnes v garáži. Poté co mi otrnulo, zkusil jsem to. Jen tak, co to se mnou udělá. Jestli to bude jako s vyléčeným alkoholikem, co mu stačí jeden panák a je tam, kde byl.

Vykouřil jsem jednu a zašlápnul. Byla asi definitivně poslední.

Příspěvek byl publikován v rubrice tak jde život a jeho autorem je rowdy. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

9 komentářů u „Není to přesně na den

  1. tak to tiše závidím… já už se druhý rok přemlouvám, že ta (místy i nesnesitelná) chuť na cigáro je jen klam:-) Asi, že jsem jich vykouřila denně 30 a ne 3;-)

  2. Dobrý!!!Já jsem sice taky přestal před X lety, ale když potkám nějakého čoudícího kamaráda, často podlehnu. I když třeba jen na jednu 🙁

  3. nemyslel jsem, že to bude až tak jednoduché jako zatím vypadá. Od cca sedmnácti půl až celá krabka denně. Nekouřím přesně 15 dní. Ani v tý hospodě už mě to neláká. A těch peněz navíc:) Např jsem si mohl koupit novou kytárku, když už nebudu ty prachy cpát do dýmu..:)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.