Jsem furt tady.

Jen bylo poslední dobou málo času a hodně práce a kolem samé chmurné události, do kterých se mi nechtělo blbě ftipkovat.

Lidi se rodí a umírají, tak to už je a je to dobře, jen si vezměte, že byste měli koukat na ty samé xichty celou věčnost :-). Občas někdo odejde ze světa nedobrovolně a někdo zase dobrovolně a schválně, ale o těch, co odešli cestou přirozenou, se obvykle tolik nemluví.

Někoho není škoda a někoho jo, někdo tropil neplechu a někdo taky tropil, ale na poslední chvíli to odčinil tím, že říkal ostatním, že neplechy se tropit nemají, jako třeba Radek Hanykovicz.

Ve svém věku mám už poměrně jasnou představu, na co jednou se značnou pravděpodobností umřu, jen nevím, jak to bude dlouho trvat. (Ne, nemám rakovinu ani nic infekčního). Může to trvat desetiletí nebo taky ne, nebude to asi bolet, ale člověk bude nakonec na obtíž těm okolo i sám sobě.

Depresemi netrpím a sebevražda mě nikdy nenapadla, v žádném věku, ale být někomu na obtíž, to je to nejhorší, co si snad dovedu představit.

Takže jsou jen dvě možnosti, buď nechat událostem volný průběh a bojovat o to, co člověku ještě zůstalo, do posledního dechu. Ale to dokáží jen opravdové osobnosti a takový asi nejsem. Spíš jsem srab, co by z toho měl bobky.

Anebo vzít včas všechno do svých rukou a skončit nějakým slušným způsobem, dokud na to člověk bude mít sílu. Třeba, jak jsem už jednou napsal, důkladně se vydezinfikovat něčím dobře páleným, aby člověk na patologii zbytečně neroznášel bakterie, pustit se na invalidním vozejku z pořádného kopce, a užít si aspoň tu poslední jízdu.

Můj děda, bývalý sokolský náčelník, který přežil Terezín a pochod smrti, něco takového udělal. Tenkrát mi bylo asi pětadvacet a nedovedl jsem to pochopit, dnes ano.

A piště už o něčem veselejším!

Příspěvek byl publikován v rubrice jak to vidím a jeho autorem je rowdy. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

5 komentářů u „Jsem furt tady.

  1. To je fakt,u invalidního vozíku je fakt riziko, že při poslední jízdě ti do špic vběhne kuna a citlivě se rozšmelcuješ v menší, než té správné rychlosti… a hubou rovnou do bíga!!!

  2. Děláme co můžeme!Pokud je těšení na roadster veselejší čtení, tak dělám co mohu. Pokud Tě náhodou napadne, že při 850 Kg hmotnosti vozu, absenci jakýchkoliv bezpečnostních prvků a výkonu kolem 187 koní to bude taky poslední jízda, tak určitě bude stát za to. Orgány mám zdravé!

Napsat komentář: Kamilič Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *