Jedu na dva válce

Být Fabia, ještě by to šlo. Být Lincoln, už bych stál.

No, nejsou to válce, spíš válečky. Nemám je pod kapotou, ale v hu… ústech. Jsou titanové, takže se cítím jako titán. Zašrouboval mi je tam pan docent Š. a pečlivě utáhnul. Za dva týdny mi na ně prý postaví nové zoubky jak perličky.

Nejsem v tom poprvé, už mi jednou v hu… v ústech šroubečky utahovali. Pan docent otestoval přitáhnutí poklepávacím přístrojkem a pravil: "Málo!" a přitáhnul. Poklepal, pravil "Málo!" a co dělal dál, to nevím, protože pak už vím jen, že mi něco foukalo do nosu a sestřička volala "Notak pane Rowdy, už je to dobrý!"

Jak jsem tak ležel v křesle, všiml jsem si, že mám boty jako bych včera běhal po rozbahněné louce. Přece jen jsem asi lopaťák, co nepečuje o obuv :-))

Příspěvek byl publikován v rubrice tak jde život a jeho autorem je rowdy. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

3 komentáře u „Jedu na dva válce

  1. R.měl ses stavit někde v cestovce, třeba by ti dali pytlíčky s navlhčenými kapesníky co dávají v letadle:-))), boty s nima jdou:-))))

  2. Ty válečky, ajaj… zítra mě čeká pan zubař…rekonstrukce prý. Bez hypotéky. Posledně jsem tam nechal 702 Kč = 351 trojka + 351 čtverka. Zítra dvojka a snad už to bude komplet… Odešel jsem v návlecích a sundal si je až v kanclu, tak mě to vzalo…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.