Dnes jsou to čtyři roky

Potkal jsem večer Mladší ve dveřích.

"Kam letíš?" "Zapálit svíčku. Dnes jsou to čtyři roky."

Na to ráno nezapomenu. Starší dojížděla autobusem na nádraží a pak vlakem na střední školu, ten den se ale ze zastávky vrátila. "Tati, odvezl bys mě? Na přejezdu se něco stalo a nejezdí městská doprava."

Odvezl jsem ji, zadní silnicí, a pořád netušil, co se stalo a co se mohlo stát. Dozvěděl jsem se to až v práci, z řečí a rádia. Řidič spoje předcházejícího o pár minut tomu, kterým měla jet Starší, zřejmě proti vycházejícímu slunci přehlédl červená světla a vjel na přejezd přímo před vlak. Zahynul on a tři cestující, z nich jeden kamarád a vrstevník mých dcer. Další čtyři lidé, z toho jedna dívka, byli vážně zraněni.

Jeden člověk ten autobus prý zmeškal a bylo to nejcennější zaspání jeho života. Dnes jsou na přejezdu závory a ještě před tím kamery sledující, kdo vjede na červenou. Prý se takových našlo dost i potom, i mezi řidiči dopravního podniku.

I krásné vycházející slunce může být smrtelně nebezpečné. A nemusí být jen namalované na trupu kamikadze.

Příspěvek byl publikován v rubrice tak jde život a jeho autorem je rowdy. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

7 komentářů u „Dnes jsou to čtyři roky

  1. 2 Sam.,Mod.- existuje nekonečné množství “kdyby”, ale žádné z nich neplatí…
    2 Kam., ano, užívej a nezapomeň se pokaždé dobře rozhlédnout 🙂

  2. Sampisineexistují žádná kdyby:-))
    Kdyby ta slečna byla předtím někde na výkladu karet a někdo jí řekl ” nejezděte příští týden na kole, může se stát neštěstí, nebo kdyby ti manželé byli na kartách a někdo…..nejezděte autobusem, tak by se tomu osudu úmyslně vyhli, prostě by ho obešli a slečna by třeba později porazila někoho jiného a a manželé by třeba seděli v tom buse z článku, prostě by je ten osud stejně dohnal. A l e, kdyby někdo ze zúčastněných zaspal a v místě X v čase Y nebyl, byl by to prostě osud:-))

  3. Já toříkám pořád, že schopnosti si člověk může narvat do špic. Stáčí jedno blbý ráno a …
    Jednou, v teplý a sluný letní den jsem jel autobusem směrem z práce domů (meziměsto). Asi dvě zatáčky před jednou zastávkou nám praskl chladič. Za dalších deset minut nevybrala jedna mladá řidička zatáčení na křižovatce a vzala to přez tu zastávku, co jsme před ní zůstali stát. Na náš autobus tam tehdy čekali dva starší manželé. Oba byli na místě mrtví. Kdyby nám nepraskl chladič, tak by slečna profrčela prázdnou zastávkou a nikdo by se o tom nedověděl.

  4. Taky jsem si na to vzpomněla…Ten den přinesla kolegyně svatební koláče, ten týden v sobotu se jí vdávala dcera.Dnes je Zdena už šťastnou dvojnásobnou babičkou…Strašně to letí.Ale že jsme se všichni modlili,aby Tvé dcery tím autobusem nejely,taky nezapomenu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *