Na místě, nebo v pohybu?

Určitě jsem na to ještě malý, abych myslel na takové věci, ale člověk nikdy neví.

Tak jako nikdo není nenahraditelný (naštěstí, až na vzácné výjimky), tak nikdo není ani nesmrtelný (bez výjimek). A je dobře rozvážit si včas, co s vaší tělesnou schránkou, až ji opustí smysl pro pořádek a estetično, začne se rozkládat a páchnout, místo ranní rozcvičky si bude hovět v lednici a nikdo už ji nedonutí sklopit prkénko na záchodě.

Klasický pohřeb do rakve rozhodně zamítám. Ne že bych se bál červíků, nepěkného probuzení po předčasném vystavení úmrtního listu nebo že mě bude zas někdo vykopávat a propichovat olšovým kolíkem. Ale ať si drazí pozůstalí radši chodí po lese nebo klidně po supermarketech, to je jejich volba, ale ať mi nemusí nikam nosit chryzantémy, co za týden vypadají jak hadr na podlahu.

Pohřeb po následné kremaci vyjde z tohoto titulu prakticky nastejno. Už vůbec bych nechtěl stát někdo na skříni nebo sloužit jako těžítko pro bankovní výpisy. I když… no, na tom by možná něco bylo…

Ještě jsou tu nějaké teoretické možnosti: třeba posloužit za učební pomůcku. Lékařskou fakultu mám nedaleko, ale co kdyby si na mně medici ukazovali nějaké ošklivé anomálie? To uznáte, to bych se musel stydět. Nebo se dát pohřbít vcelku, ale do vody – na to je potřeba moře a mezinárodní převoz, pochybuji, že by mě někdo byl ochoten uložit se závažím na nohách do Lopaťáku, když se tam chodí koupat tisíce lidí a navíc sumce už potápěči pomalu vystříleli.

Takže jediná rozumná varianta je průmyslové zprachování a následný rozsyp. Většina lidí k tomu účelu volí rozptylovou loučku, ale to vychází skoro nastejno s klasickým hrobem, až na to, že u vás prakticky neustále brečí někdo úplně cizí. Z toho vyvozuji, že zákon nezákon, prostě chci být někde mimo prostory pro tyto účely vymezené.

Je možné se dát vysypat na oblíbené místečko. Člověk pak je celkem pohromadě, ale stejně mu chybí ta komponenta, co utekla komínem krematoria. Ale zase už se nikam nepodívá. A já cestuju rád.

Vyplývá mi z toho tedy splývání. Na vítr se u nás spolehnout nedá, většina řek ale nevysychá a neplaví se v nich dobytek, takže nehrozí, že by člověk po smrti ulpěl na nějaké krávě. Dát se vysypat do řeky je ideální řešení, pro nebožtíka, pozůstalé, možná i tu řeku – v Indii to ostatně ani skoro jinak nedělají.

A má to jednu výhodu – pokud zvolíte správné úmoří, mohou se některé vaše molekuly potkat s některými molekulami vašich přátel…

Příspěvek byl publikován v rubrice jak to vidím a jeho autorem je rowdy. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

12 komentářů u „Na místě, nebo v pohybu?

  1. Já bych taky nerad ulpěl na nějaké krávě.
    Ale kdyby to byla lesní říčka – což takhle nějaká ztepilá laňka … to by šlo.

  2. Srandičkyna rozdíl od vás všech, no, někteří to neví, mám to takzvaně zapár a byl jsem si místo vybrat. Mám vybrané. Nafotil jsem a přesně popsal cestu.
    Jak už jsem některým zdůvodnil neslavení kulatin pro falešná přání, jsem z těch 50 % severočechů, co si nepřeji žádný obřad, musel bych se obracet, kdyby mi tam ještě řečnil ten a brečela ta.
    Jednoduché a mám slíbené. Duch odejde, tělo rovnou na Střekov, pak časem přijde urna, tu určená osoba odveze /nebudu zkoušet, někdo by to možno uhodl/na břeh “mého” oblíbeného moře a věřte, že to není žádný teplý kačák, tam mě šoupne a protože mám nastudováno, jak ty proudy jdou, tak ještě za vašeho života obepluji svět a vrátím se , vrátim.

  3. 🙂Mám mnoho milých přátel, mám je velmi ráda a ráda s nimi více či méně často dlím, ale splývat s nimi, to asi ne, toto je věc příliš speciální:-)

  4. no s tým prachom súhlasím ,tiež myslím na čo by moje telo zaberalo toľko miesta, keď ho už aj tak nebudem potrebovať. Ale zas si dovoľujem myslieť, že s tou nesmrteľnosťou to tak byť nemusí… ja dúfam, že sa ešte vrátim 🙂 aby som napravila tie šarapaty, čo som vykonala

Napsat komentář: Rowdy Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *