Nečekaný dvoudeňák

V sobotu jsem se věnoval nejmastňáčtější činnosti,

kterou znám – zarovnávání naší zahradní funerální architektury elektrickými nůžkami do tvarů různých zvířátek, když tu koukám, Berka nese do auta dva spacáky.

Měla s Mladší domluvený výlet do Pantátova za účelem setkání s kamarádkou z mládí z Austrálie. Tedy, aby bylo jasno, Berka mládí v Austrálii neprožila 🙂

Samozřejmě jsem toho využil a prohlásil, že v tom případě si dělám dvoudeňák taky. Za dvě hodiny jsem už měl nacpaný v jedné sedlové brašně spacák tuhý (peří) i tekutý (38 %) a ve druhé náhradní tričko, svetr, peněženku a kartáček na zuby a hurá do světa!

Vzal jsem to tentokrát nejdřív vlakem, směrem západním, abych to měl domů hezky po větru. On se ale v neděli stejně mrcha otočil.

Sobota tedy stála za to: nejdřív jsem jel dva kilometry povětšinou hlubokým pískem, pak jsem dvakrát ztratil směr a nakonec asi pět kilometrů tak hustým pralesem, že i pěšky by člověk procházel ztěží. Trochu mě potěšilo, že na konci toho houští jsme předjel tři nešťastníky, kteří si to razili přede mnou…

Už ve vlaku mi přestal fungovat tachometr, prostě si zhasnul a odešel. Pak jsem asi o nějaký šípek píchnul, malou dírku, takže chvíli trval, než jsem zjistil, že mám prázdno. Pak se mi uvolnila odrazka v předním kole a nakonec se mi zdálo, že sedím nějak nízko – povolilo sedlo. A jako zlatý hřebíček (ano, někde se tam válel v prachu silnice) druhá díra v duši (té gumové). Ještěže to bylo dvě stě metrů od benzínky, takže jsem díru detekoval v kyblíčku na omývání skel, zalepil a frčel dál. No a poslední věc – přátelé, jejichž chatu jsem chtěl využít jako přechodnou základnu, mi mobilem sdělili, že tam nesmí, tudíž ani já, protože jim námezní síly právě přistavují koupelnu.

No dobrá, posílil jsem se večeří Na Marjánce a popojel k Vaníčkům, že vytěžím tamější vodácké tábořiště. Nemusel jsem tam pobývat dlouho, abych zjistil, že tam táboří parta, ktrerá se velmi těší na to, jak bude hulákat do rozednění. A protože široko daleko nebyl jediný strom, pod který by si mohl unavený poutík pohodlně lehnout, natož se na něm klidně oběsit, stal jsem se mastňákem podruhé a požádal výčepní, jestli by se nenašla nějaká volná chatka. Ta sympatická dáma mě zinkasovala a neurčitě mávla rukou do temnoty, řkouc, že si mám najít pětku a klíč je v zámku. Nakonec jsem přespal na sedmičce, ale detaily nebudu unavovat.

Už dlouho jsem nezažil tak fajn pocit, jako když si v neděli v osm koupíte na návsi v koloniálu na návsi dvě housky a něco k tomu, sednete si na schody a snídáte, posloucháte řeči co na sebe pokřikují místní a je teplo a pohoda a nemusíte nikam spěchat a celý krásný den před vámi…

Pak ještě stojí za řeč, že jsem v kopcích potkal auto se slovenskou značkou okresu Levice a říkám si, hle, cizinci si oblíbili náš žírný a pohostinný kraj, za pět minut jsem je potkal znovu a zastavili a vyskočil mladý cikán, poctivost sama, a nabízel mi úžasnou, úplně novou motorovou pilu… Nevím, jak na to přišel, že člověk v cyklodresu potřebuje nejnutněji zrovna pilu. Asi viděl, že mám ještě na nosiči tolik místa, že by se mi tam vešla a těch 100 km bych ji domů pohodlně dovezl.

No a pak jsem se koupal a motal po silnicích a dal si k obědu párek v hospodě, kde vám ho dali s chlebem a hořčicí, ale studený a k tomu nůž a špíz a mohli jste si ho upéct podle libosti a projel spoustu zajímavých míst a ještě víc nezajímavých a vypnul mobil, protože kdybych musel volat o pomoc, tak už by nemusela stačit baterka a pak jsem poslal domů SMS "Už se vracím" a dostal odpověď "Opravdu? A z které země?" a přijel jsem ještě tak, že jsem stihnul televizní noviny:-)

Příspěvek byl publikován v rubrice tak jde život a jeho autorem je rowdy. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

6 komentářů u „Nečekaný dvoudeňák

Napsat komentář: Gomba Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *